Vinohrady

Ahoj všichni, kdo navštěvujete nebo náhodně navšívíte můj blog a zanecháte

milý komentář.

Vždy dychtivě vaše komentáře čtu a také dychtivě čekám, až se objeví

článek na vašich blozích.

Všechny vás objímám a posílám šťastný letní.

Byla jsem několik dnů na Slovácku. Bože tam je krásně!

jeli jsme se podívat s manželem na naše vinohrady.

Bohužel komunistický režim přetrhal jakékoli vazby sebráním půdy

a odevzdání tehdejšímu JZD.

Určitě bych se od dědy něco naučila a pokračovala v jeho šlépějích.

Bylo horko a manžel mi říkal, že mu to mezi vinicemi připadá jako v Toskánsku.

Já nemám ráda taková vedra a v těchto dnech trpím, byla jsem zpocená jak myš.

V každém stínu ořešáků jsem odpočívala. A těch tady je - děda dělal ze zelených ořešáků

alkohol, kreému říkal " Ořechovka". To byla nádherná nahořklá vůně, když se mlely !

A všude rostou trnky ( švestky ).

Ořechy i švestky byly hodně obsypané.

Sem na vinohrady patřím, cítím se být naplněná spojením se zemí a koneckonců i s tím vedrem.

Moje srdce je velké a všeobjímající a naplněné důvěrou i závazkem.

Máme je za pár korun pronajaté místním a družstvu.

O jeden vinohrad jsme přišli, protože se dělala digitalizace a naši se k našim pozemkům nevyjádřili, ani nebyli na hlasování. Tudíž náš vinohrad se spojil s okolními parcelami a ty byly přečíslovány a z našeho listu vlastnictví vymazány.

Opravdu jak v Toskánsku.

Z prašné cesty mezi vinohrady dolními a horními.

Díváme se na náš jeden vinohrad a z něj na kostel.

pohled z vinice na kostel si nechal děda zvěčnit

malířem Jiřím Heřmanem.

Ořechy jsou už dost velké.

Tři oříšky pro Popelku.

A protože mi začíná bbnout NB, asi je přehrátý, tak se s vámi loučím.

Pokračování bude následovat co nejdříve. Fotek jsem udělala hodně.

Mějte se fanfárově Dáša