O škole

Školy na venkově - ve vesnicích s farou ( proto se jim říkalo farní ) se začaly zakládat za Marie Terezie

ve druhé polovině 19. stol.

M. T. vydala školní řád v roce 1774 pro všechny země rakouské říše a zavedla šestiletou školní docházku

a děti se měly učit tzv. trivium - číst, psát, počítat a náboženství.Děti psaly olůvkem na břidlicové tabulky a později

a seříznutým husím brkem do poloviny 19. stol.

Pak se začalo psát násadkou s ocelovým hrotem.

Zvlášť na venkově se nepovažovalo vzdělání nezbytně nutné. Školní vysvědčení potřebovali jen chlapci,

kteří šli na řemeslo.

Učilo se v jednotřídkách a dvojtřídkách. Učil je pan řídící, který byl ve vesnici velmi váženým.

V r. 1805 byla uzákoněna povinná osmiletá školní docházka.

Vyučovalo se každý den kromě neděle.

Volno bylo tři týdny v době senoseče a dva týdny v období žní, aby děti mohly pomáhat svým rodičům.

Také bylo volno o velkých svátcích a o výročních trzích.

Mnoho dětí chodilo do školy do 12 let.

Po školní reformě 1870 se stalo chození do školy samozřejmostí a v závěru 19. stol. v českých zemích

zmizel analfabetismus.

Učiteli se říkalo kantor, pochází z latinského cantare, což znamená zpívat a hrát.

V 18 - 19. stol. uměl téměř každý kantor hrát na některý hudební nástroj.

Vzato z knihy Český rok od jara do zimy.

P.S. uvědomila jsem si, jak jsem stará - s násadkou jsem psala v první třídě, od druhé plnícím perem.

( Nejmenovalo se pionýr ? )

Měla jsem sešity i ruce ( někdy i obličej ) samé kaňky a skvrny.

Starší učitelé na prvním stupni hráli na nějaký hudební nástroj.

A když si vzpomenu na chemii na druhém stupni a ty dřevěné chemické kufříčky na pokusy,

připadá mi to nyní jako bádání Marie Curierové. Oj,oj,oj....

Přeji veselé vykročení do školky či školy dětem i jejich rodičům.

Dáša