Už je to silná káva i pro mě

NUTNĚ, NUTNĚ potřebuji klid, masáže 2x za den, bylinkovo-perličkové koupele, ¨

krásnou uklidňující meditující hudbu a také poslech L. Cohena.

Jinak ticho, nic nedělání, žádná překvápka.

Prostě klid v duši a prázdný mozek, jen tak koukat do blba a mít tělo uvolněné.

Brzy ráno mě napadlo téma na můj dnešní článek do blogu.

Velice špatně spím, v hlavě mám kolotoč myšlenek, migréna se mi zhoršila, zase jsem spala

tak 2 hodiny.

Myslím na mladší dceru, která je s přítelem v rezervacích v Keni. Jeden týden budou jen oni dva

a průvodce spát ve stanu na otevřené savaně!

Hrůza mě už omývala při řešení, jaké očkování podstoupit. Nejhorší je proti malarii pro pro mladé ženy.

Jsou různá malarika a každé má svoje vedlejší příznaky - buď se zvrací a je průjem ( dovedete si představit :

dcera v džípu mezi divokou zvěří, kde se nesmí vystoupit z auta, dostane průjem nebo bude zvracet KAM ?

A co bude mít z dovolené, když jí pořád bude špatně ?

Další malarika zakazují půl roku od užívání otěhotnět. A jsou ještě další malarika, ani už nevím,

které si nakonec koupila.

A ten strašně dlouhý let do Nairoby !

Tři dny před dcerou odletěl manžel za oceán.

O některých dovolených s manželem jsem říkala: a toto je naše poslední společná dovolená .

No a realita ? Ještě byl na letišti v Praze a mně už bylo smutno. Manžel mi volal asi 4x a ptal se,

že mám takový divný hlas. Ano, měla jsem knedlík v krku a polykala slzy.

Ráno v 5.45 hod. našeho času mi poslal sms - dobro došli u nju jork, víno vypito a bude půlnoc

a jdeme spát.

Dcera absolvovala v letadle 14,5 hodiny. Poslala sms : Jsme v Nairobi a popíjíme becherovku

s Trevorem ( to je jejich osobní průvodce ).

A teď jsem v duchu pořád se všemi a dohaduji se, co asi dělají.

Bojím se, aby je nesežrali lvi, neuštkl had nebo je nepředupalo stádo slonů nebo divokého skotu.

Už aby byli všichni doma, mám je ráda všechny pohromadě, abych se mohla ujistit, že jsou

všichni v pořádku.

A ještě ten náš nejmenší vnouček s tou rukou jde na operaci vyndávat dráty.

Ráno v koupelně jsem koutkem oka zahlédla něco hodm¨ně pohyblivého.

Ve vaně to úplně cvakalo. Bála jsem se podívat. Po chvíli znovu.

Čekala jsem nějakého velkého brouka,

Ha, byla to velká nažraná myš, která se chtěla dostat z vany ven.

Já nekřičím, když vidím myš, ale čekám, až ji manžel vynese na louku.

Jenže jsem tady sama. V první chvíli jsem chtěla utéct, ale úplně mě fascinovala tím zběsilým běháním.

Vzala jsem do ruky ručník a práskala jsem do ní ostošest.

Pak jsem ji ručníkem nabrala a ručník vyklepala z okna. Bylo mi divné, že jsem ji neviděla letět.

Jdu do koupelny - a byla tam! a najednou si všimla hadice od sprchy a začala se po ní šplhat nahoru.

Chytl mě amok a zase jsem ji mlátila, až jsem shodila všechny poličky nad vanou. Ale ručník nemá žádnou váhu, takže fofrovala čím dál rychleji. Ale nic jiného jsem v koupelně neměla.

Přehnula jsem na třikrát ručník a chňapla po ní. Podařilo se mi to až na podruhé.

Z ručníku čouhala její růžová tlapička. A šup s ní z okna na zahradu, spadla na záhon s květinami.

Očekávám, že se zase vrátí. Má se u nás dobře, Jonášek má v misce granule.

Nezlobte se, ale v tom fofru jsem ji ani nevyfotila.

Pak se mi rozklepaly nohy, bušilo mě srdce až na temeni hlavy a musela jsem si sednout.

A na to, o čem měl být dnešní článek jsem úplně zapomněla.

Nezdá se vám, že už je toho na jednoho člověka tento týden dost ?

Dáša