První dojmy z cesty do Alp

Moje cesta na farmu v Alpách začala odjezdem z HK do Prahy, kde jsem se měla setkat

s řidičem a jednou spolucestující u McDonalda na Černém Mostě.

Jakmile jsem vyjela z HK začalo u Pardubic pršet a pak lilo celou cestu až k hotelu.

Vzhledem k tomu, že do uzávěrky přihlášek nás bylo 22, tak se nevyplatil autobus a z jednotlivých

míst v republice se přihlásili řidiči přihlášení do Alp, aby nás neřidiče posbírali různě po cestě.

Tato cesta nebyla s cestovní kanceláří.

Jedna mladá paní zjistila, že se koná poslední prohlídka na farmě a rozeslala po severní Moravě

tuto informaci a netušila, že se přihlásí lidé z celé republiky i ze Slovenska.

V den odjezdu, kdy už bylo vše zařízené, se přihlásili další zájemci, tak nás bylo nakonec 33 lidí.

K ubytování jsme přijeli kolem šesté večer a na sedmou byla podávaná večeře.

Vůbec si nevzpomínám, co jsem měla, pamatuji si jen domácí bábovku jako dezert.

Po večeři jsme srazili stoly a popíjeli víno a povídali si a moc jsme se přímo nařehtali.

Samozřejmě jsme se bavili i o tom, kdo jak hospodaří a pěstuje na zahradě nebo na polích a v lese.

Já jsem šla spát v půl jedné v noci.

poslední 2 fotky jsou zezadu budovy.

Ony ty domácí hotely vypadají malé, ale zezadu je vidět, jak jsou vlastně velké.

Hotel se nacházel v malém městečku ( kde nás všichni místní zdravili s širokým úsměvem),

asi 20 minut od farmy.

Jeli jsme výše, jednou jsme všichni přejeli ( bylo 9 aut, vypadalo to, jako by jela svatba ).

Hlavní brána farmy je ve výšce 1200 m. n.m.

(Vvzhledem k tomu, že mě ještě nikdo nenaučil, jak se převádí fotky do pevného disku přes počítač

(( tady je ten důvod, že raději fotím mobilem )), tak fotky z exkurze s povídáním snad zveřejním příští týden. )

Ráno, když jsme po snídani ( byl velký švédský stůl ) jsme zjistili, že pořád lije.

Vytáhla jsem zcela novou pláštěnku, nahodila batoh a.........!

Urvaly se oba rukávy a pak i kapsa, kde jsem měla malý bavlněný kapesníček.

A to, prosím, český výrobek z PVC - kupovala jsem to jako pevnou pláštěnku.

Příště si koupím pršiplášť ve značkové sportoví prodejně.

Takto v lijáku pro mě začala cesta po hektarech pozemků na farmě.

Myslím, že se Luďka ptala, co jsem si koupila, tady to je :

No, tak vám to neukážu, musím počkat do večera, až přijde dcera, aby mi z telefonu na telef. kartu

převedla fotky, protože to neumím.

Ale prozradím, že jsem si koupila želé z červených jeřabin ( je to vlastně červený jeřáb ) a

je ohromně dobrý. Dali nám ochutnat všechny marmelády i želé, toto želé si koupili všichni.

Samozřejmě si někteří koupili všechny výrobky, které na farmě nabízeli.

Kdybych jela s manželem, tak bych si také ty, které vlastně neznám, koupila.

Toto želé jsem si koupila proto, že mám doma marmelád a džemů hodně, a taky proto, že sousedka mi jednou nabídla z jeřabin džem, ale ten mi nechutnal ( a ani rodině ).

Moc jsem vám toho nenabídla, doufám, že toho bude příští týden víc.

Varuji vás, hospodaření na farmě Seppa Holznera a jeho nápady a realizace bude věnováno více článků.

Mějte se prima Dáša

P.S. Včera, t.j. třetí den od práce na zahradě na faře, mně začalo bolet v krku.

Přesně tak, jak jste některé předvídaly!