Čistá radost a dojetí

T

Minulých 14 dní jsem si pěkně pobyla na Slovácku, Týden před odjezdem se mi zdály sny,

na základě kterých jsem dostala takové velké nutkání, že musím tam jet .

A tak jsem 28. března odjela s neurčitými pocity, co mě potká.

Věděla jsem ze snu, že se s někým potkám, ale ať jsem přemýšlela a přemýšlela,

nikdo mě nenapadl.

Říkala jsem si, že už nikoho ze spolužáků nepoznám a oni mě také ne.

Naposledy jsem je viděla na maturitním večírku.

Byla jsem hodně napjatá. Po týdnu jsem si řekla, že nic už neočekávám, byl to

jen sen s neurčitou osobou.

Byla jsem na masáži u mojí Táničky asi 3 hodiny a mlely jsme páté přes deváté.

O klientech, o pečovatelkách, o historii....

Vůbec nevím, jak jsme se dostali na jedno jméno. Já jsem byla udivená, že ji Táňa zná a

taky jsem si myslela, že pořád žije v Brně. Táňa pokračovala: ona umřela a její manžel taky.

Zůstala jsem jak opařená. Ne, to není možné, u ní to necítím, myslím, že žije, a to blízko.

Přes půl hodiny probíhalo mezi námi dohadování, jestli je to pravda nebo ne.

Probíraly jsme všechny možnosti.

A došly jsme k závěru, že zemřela jeho první manželka a pak on - můj oblíbený profesor

na filosofii z gymplu.

Zeptala jsem se na jeho manželku - moji třídní profesorku na gymplu.

Táňa zavolala jiné pečovatelce, která k paní profesorce chodila a ta řekla, že leží

už tři měsíce v nemocnici.

Druhý den jsem koupila kytku, banány a bonbonieru a mazala jsem do nemocnice.

Manžel mi říkal, prosím Tě, vždyť Tě už nepozná. Pozná, my jsme byli jediná třída,

kde byla třídní. Po cestě mně však přepadly pochybnosti. Měla jsem trému

jak před maturitní zkouškou.Úplně mně ztuhly nohy.

Otevřela jsem dveře na pokoj a strčila jsem tam hlavu, jestli ji poznám. No jasně!

Řekla jsem " paní profesorko " a ona zvedla hlavu a zvolala "Dáši, já už jsem nevěřila,

že tě někdy uvidím. Začala, chudinka, brečet a chytla mě za ruce.

A tak jsme se dvě hodiny držely za ruce a povídaly a povídaly.

Ještě několikrát to vypadalo, že se rozpláče a pořád mně opakovala, jaké jsem jí připravila

příjemné překvapení a ujišťovala mě, že to myslí opravdu upřímně.

Že si na mě oba mockrát vzpomněli a říkali si, kde jsem.

Bylo to velice dojemné.

Na masáž jsem běžela snad 2O cm nad zemí.

Slíbila jsem jí, že na Velikonoce za ní přijdu. A velice ráda!

Přeji vám také nějaké velice příjemné shledání s někým, se kterým jste se dlouho neviděli.

Je to báječné!

Dáša