V zajetí zdravého života

Rozhodla jsem se, že proti jarní únavě nebo možná spíš lenosti, začnu bojovat.

Včera odpoledne jsem pokročila s prací na zahradě.

Nevečeřela jsem dle rčení .......večeři dej nepříteli.

V osm večer jsem zasedla k Námořní vyšetřovací službě a o první reklamě jsem slabošsky

podlehla své mlsnosti a zbodla jsem dvě řady Studentské pečetě s tím, že zítra už NE.

( Když teď píšu, tak právě jím jednu řadu té velké čokolády, ale jen jednu ! )

Po dvou dílech NVS jsem si řekla, že budu chodit dřív spát.

Zahučela jsem do postele a slastně si řekla : " nejlepší místo na světě je můj pelíšek ( i Jonáškův ).

Ovšem spánek nikde. Pořád jsem se převalovala, začala mě bolet bederní páteř a v hlavě

jsem měla rušno. Nemohla jsem se uvelebit. Trápila jsem se, ale přece jsem posléze

usnula.

Třebaže jsem šla spát o dvě hodiny dřív, nechtělo se mi ráno z postele.

Po vypití dvou kafíček jsme já a Jonášek šli na dlouhou procházku.

Po cestě nás pronásledoval útočný hmyz, nalítával na mě z různých úhlů a dokonce

mi prolítával i pod brýlemi.

Tento hmyz jsme potkali i o Velikonocích na Slovácku, když jsme šli na výlet na rozhlednu

do kopce. Mávali jsme rukama, ale nebylo to nic platné.

Asi tou mírnou zimou se dříve vylíhli, jak se říká, hovada. Ale tolik?!

Za pár let bude člověk zapsán do Červené knihy ohrožených druhů!

Jonášek šel tak pomalu, vůbec se mu nechtělo jít, pohyboval se jako slimák.

Popoháněla jsem ho, abychom utekli těm potvorám.

Z polní cesty jsem zabočila ke zkratce a Jonášek kolem mě skočil jako klokan.

Zůstala jsem s pusou otevřenou a vrtěla jsem hlavou, že tak ožil.

A to jsem ho, prosím, lišáka jednoho, nesla v náručí skoro půl hodiny, protože jsem

měla obavy o jeho zdraví. Půl hodiny 9 kg, to se pěkně pronese.

Zdá se mi to nebo je to opravdu tak, že nás citově vydírá ?

Odpoledne jsem šla na vzduch a abych měla pohyb, pracovala jsem na zahradě.

Takže snad moje únava zmizí zdravým životním způsobem.

Dnes jsem zasela dvě semena smetanově-bílého slézu.

Proč jen dvě ?

Semena jsem sebrala v Itálii. Pak jsem zapomněla, co jsem do země dala a chtěla jsem ty obrovské listy vyrýt.

Manžel, že ještě počkáme.

Sléz vyrostl asi 3,5 metru a měl obrovské květy nádherné barvy.

Vzhledem k velikosti naší malé zahrádky nám stačí jedna rostlina.

Na faře jich zaseju více.

Nepotřebuje uvazovat k tyči, tvoří vlastně velký skoro kmen.

Ovšem velký vichr nám sléz ohnul do pravého úhlu.

Roste jako z vody. Nejvyšší čas k zasetí nastal.

Pokud máte zájem, napište v komentáři pošli Dášenko, pošli

a já ráda pošlu.

Mějte se všichni parádně, krásný pohodový víkend

vám přeje Dáša