Báječný týden

Na začátku týdne po výborném tataráku mě chytnul žlučník, dostala jsem zimnici a rozbolely

mně všechny svaly i klouby. Zbytek týdne jsem držela dietu o starých rohlíkách a mátovém čaji.

A to jsem vařila a pekla takové dobroty, které bych si s chutí dala.

Vytvořila jsem si plán vařených jídel, pečení a večeří.A hodně jsem si nachystala předem.

To bylo štěstí, protože žlučník mě dost dodělal.

Teprve dnes jsem měla na oběd vařenou cuketu, kterou jsem si naplnila jen sýrem a dala pod gril bez tuku.

PROTOŽE VE STŘEDU VEČER PŘIJELY DĚTI !

Jsem vždycky moc šťastná, když přijedou.

Ve čtvrtek dopoledne byly s dědou a Jonáškem na pěším výletě v lese za našim domem.

Městské lesy zde ( asi 2,5 km od nás ) vybudovaly celé dřevěné velké staré hradiště,

které bylo teď otevřeno.

A představte si tu hrůzu, když mi po příchodu domů manžel sdělil, že už hradiště chtěl někdo

podpálit!!!!

Odpoledne hrály na hřišti s dědou a místními dětmi i tatínky fotbal.

Večer jsme se dívali na televizi a postupně odpadávali : nejprve Jonášek, pak Marunka, Pepa

a nestarší vnouček.

V pátek jsme byli všichni i s Jonáškem na faře a pracovali jsme na zahradě a v sadu.

Převodová tyč k traktoru byla svařena a děda mohl sekat. Tráva už byla vysoká, v traktoru se ucpával

nějaký fukar trávy.Často ho musel čistit.

Protože střídavě krátce lilo, zbylo ještě půl sadu neposekané. Příště už jen s kosou.

Nejmladší děti plely radostně se mnou, starší jen pokukoval a když mu Marunka řekla, aby šel pomoct, tak se

raději vytratil jak pára nad hrncem. Sledoval sekajícího dědu.

Všechny se samozřejmě i svezly na traktoru.

Likvidovali jsme i slimáčtí dětičky, kde byli jejich rodiče, nevíme. Zapomněli jsme úplně na čas a najednou zvony odbily osmou hodinu večer. Děti byly strašně špinavé a hned v autě usnuli. Děda je přenesl domů a převlékli jsme je do pyžam a uložili do postele. Vůbec se neprobudily.

Jonášek skončil ve vaně

Ani mu to nevadilo. Všimli jste si ? Jonášek má vlastní župánek!

Ráno v sobotu jsem je vykoupala a odpoledne nás čekal Labyrint loutek při divadle Drak. Byly tam ve velkých vitrinách opravdu v labyrintu chodbiček umístěny loutky z jednotlivých pohádek. ( Kdybych tam byla sama, určitě bych tam zabloudila. ) Moc jsme si to užili, nasmáli se a zkusili si oblékat na monitoru loutky, pouštěli jsme si obrázky a zvukový doprovod, který znázorňoval roční období, bouřku, vichr, vodu, vesmír atd. strávili jsme tam přes tři hodiny.

Děda s dětmi hraje divadlo - Červenou karkulku. Hra měla velice veselý a vtipný text,

který byl napsán na zdi proti jevišti.

Když jsme se vykopali z Labyrintu půl hodiny po zavírací době, šli jsme na soutok krmit kachny.

Tam bylo lidí a všichni měli sáčky s pečivem!

Nutrií tu bylo také hodně a taky holubů. To je přežraný samec, že?

Chodili až k botám a snažili se dostat na naše kolena.

Hlad už nemohli mít, možná se chtěli i pomazlit.

Labe má po celé délce toku podhrabané břehy od těchto zvířátek.

Jsou roztomilí.

kachny do fialova se mi moc líbily

pohled na novou pěší lávku

část růžové zahrady ss krásným romantickým domkem ( zahradník ? viděla jsem jen starou paní )

Asi bych se bála bydlet uprostřed velkého parku. I když tam hodně často projíždí policie.

kokořík

Další odporný čin - na novou lávku nějací vandalové přivalili kontejner a zapálili ho.

Část kontejneru se zapekla do do podlahy lávky.

Lávka je nádherná a houpací, něco unikátního ( aspoň v tomto městě )

Vandaly nikdo nechytí, protože v noci je těžko někdo viděl a i kdyby viděl, tak by se ze strachu

schoval a pak upaloval zpátky. A v té tmě by stejně nikoho nepoznal.

Pohled z lávky na část vodní elektrárny a na Bikupské gymnázium, tam studovala

naše druhá dcera osm let

Ve vodě je lochneska

Večer jsem je rychle chňapla a vykoupala. Tím jsem zahnala jejich únavu a dívali jsme se na hokej.

Jonášek usnul mezi jejich nohama.

Každá nožka patří jinému dítěti Pepa + Marunka.

V neděli přijeli rodiče na oběd a pak hráli ještě s tatínkem a dědou pozemní hokej.

A odjeli a celou cestu ti mladší prospali.

Přeji vám všem příjemný večer a děkuji vám za krásné komentáře, bohužel je

teď hodně práce, takže nestačím odpovídat na vaše komentáře.

Čtu všechny vaše články a snažím se komentovat, ale trvá mi to dýl.

Moc se omlouvám.

Ahoj Dáša