Moc se bojím

Už druhý týden mám velice smutné sny.

Když ráno vstávám, cítím se , jakoby mě přejel parní válec.

Celou dobu jsem si říkala, co se stane ? Vždyť jsem byla tak šťastná,

proč ty sny?

V úterý večer, když jsme přišli s Jonáškem z procházky, museli jsme domů utíkat,

protože začalo lít jako z konve.

Když jsem ho utírala, tak začal náhle tak hlasitě naříkat, že jsem se lekla.

On totiž i velké bolesti snáší potichu.

Jen seděl tak divně na bok, krk natažený vzhůru, hlavu zvrácenou ke stropu a hřbet

vyboulený jako kočka.

Takto seděl celou noc a ani se nehnul.

Ráno jsme jeli na veterinu, dostal tři injekce.

A včera zase proseděl celý den ve stejné poloza, páteř mu vibruje, nejedl, nepil

(chtěla jsem, aby mi olizoval mokré prsty,ale zatínal zuby a nic jsem do něj nedostala ),

nečural a nekakal. Několikrát jsem ho donesla a posadila na zahradu, ale zadní část těla

neovládal a svalil se na bok. Přední nožky mu podkluzávají.

Dnes dostal další tři injekce, ale je na tom velmi špatně.

Pan doktor ho celého zrentgenoval ( i to nemocné srdíčko ) a pak nám vše vysvětlil.

Do zítřka se musíme rozhodnout : buď operace páteře nebo ochrne a aby se netrápil,

tak by musel dostat injekci uspávací.

Ta operace se musí provést, dokud neochrne. Tudíž by se měl dnes po těch injekcích zlepšit.

Ale není to tak.

Nemůžu už psát dál, nevidím na klávesnice.