Bojácný pejsek

Vracím se do dubna, kdy přijela dcera s celou rodinou na návštěvu.

Rozhodla jsem se, že si chci dceru i zetě a vnoučat užít, nebudu vařit a půjdeme

na oběd do restaurace kam mohou i pejsci.

Zároveň s námi přišli také manželé s pejskem.

Do patra vedly široké bytelné dubové schody a oni na ně zamířili.

Manželé vyšli nahoru, ale pejsek zůstal pod schody.

My jsme měli stůl vedle schodiště, tak nás ta scéna zaujala.

Mladá paní se vrátila dolů a lákala pejska, aby šel za páníčkem a tahala ho za obojek,

ale ten se ani nehnul, jen jí olízl obličej.

Byl to takový dobráček.

Pak sešel pán dolů, vzal pejska za obojek a táhnul ho za neustálého chválení nahoru

a paní ho hladila.

Vyšel jen předníma nohama na první schod a okamžitě se otočil dolů na podlahu.

Pániček s paničkou mu dali čuchnout velkého kusu pečeného masa a šli pomalu

po schodech nahoru a lákali ho. Kdepak, seděl pod schody a jen na ně toužebně

hleděl a začal, chudáček, kňučet.

Naštěstí se uvolnil malý stolek vedle schodů, tak to vzdali a sedli si k němu.

Požádala jsem je, zda si ho mohu vyfotit.

Pejsek mi olíznul foťák, vrtěl ocáskem a položil si na moje nohy tlapku a nechtěl se fotit.

Drbala jsem ho, koukali jsme se z očí do očí, ale fotit se ne a ne.

Tak jsem odešla.

Když jsem viděla, že se sklonil nad miskou, přišla jsem znovu.

A podařilo se mi ho vyfotit.

Báječný pejsek

Vidíte, jak zavírá oči, že jsem na něho vyzrála.

Určitě si myslel : " no tak dělej, když už ti pózuju ".

Jonášek celou dobu pozoroval to velké zvíře zpoza stolu

a byl ticho jako pěna.

Přeji vám všem, kteří budete číst tento článek,

slunce v duši

Dáša