Mše na Velehradě

Na začátku července jsme jeli s manželem na Slovácko.

V domě, který jsme zdědili s bratrem, jsme také nechali zrekonstrovat koupelnu.

Byl v ní bazén, který při dnešní ceně vody se nemůže používat.

Bazén se vyboural a udělal se zděný sprchový kout.

V tomto domě jsem bydlela s dědou a miluji jej.

Pak nám ho komunisti mimo jiné sebrali a v roce 1990 nám ho vrátili.

Vím, že děda je šťastný, že mě tam vidí.

Ta koupelna má tři okna a je velká jako náš obývák doma.

Zjistili jsme, že pánovi, který nám koupelnu dělal, chybí tři dlaždice.

Druhý den jsme jeli do Malenovic ( Zlín ) a koupili v siku balíček dlaždic. Představte si,

že měli jen ten jeden - asi čekal na nás.

Pak jsme byli v obchodním centru, kde si manžel koupil kraťasy, já tričko s krajkou a pak

jsem se zatoulala do Triumphu ( asi víte, co se tam kupuje ).

Slečna prodavačka byla velmi příjemná a nanosila mi spoustu zboží, vyndala je z krabiček

a zboží rozkládala na pult. Vybrala jsem si tři věci, které mi zabalila všechny do papírové tašky.

Já jsem sháněla i tříčtvrteční lehké letní kalhoty, ale žádné, kromě křiklavých barev, jsem neobjevila.

Vrátili jsme se kolem třetí domů, najedli jsme se a já jsem tvrdě usnula.

Probudila jsem se v osm večer a manžel nikde. Jen Jonášek vedle mě spinkal.

Napadlo mně, že je na Koncertě dobré vůle na Velehradě.

A taky že jo. užil si nejprve na náměstí ve městě, kde koncertovali a sportovali různé kapely

a sportovci. Takto je to celé prázdniny, pořád se něco děje a my jsme hned za rohem,

takže když nás něco zaujme, hned běžíme. Je to fantastický pocit, mít tak všechno po ruce.

Druhý den jsem šáhla do papírové tašky a vyzkoušela jsem podprsenku.

Bylo mi divné, že ji mám nějak nakrabacenou. Pořád jsem utahovala ramínka, ale pořád se krabatila.

Vzala jsem si krabičku, ve které byla zabalena, abych zjistila, jestli mám dobrou velikost.

A vyvalila jsem oči : na krabičce byla vyobrazena maminka s miminkem!?

Přečetla jsem si : "Narůstající" podprsenka pro těhotné!?!

Málem mě šlak trefil.

A manžel odmítl jet znovu do Zlína.

Měla jsem na sebe vztek! Ale já jsem neviděla krabičky při prodeji. Copak vypadám, že jsem

těhotná nebo co?!

Týden jsem každý den několikrát opakovala nahlas - podprsenka pro těhotné!!! a ta nejdražší!!!

Za ty peníze bych měla dvě! mám ji doma a marně se rozhlížím po nějaké těhotné mladé paní.

Kdybyste věděli, daruji.

V sobotu jsme jeli na Cyrila a Metoděje na mši na Velehrad.

Letos bylo méně lidí než vloni, tak asi 35 tisíc.

Vloni byly obložené všechny louky, ale bylo to výročí 1050 let od příchodu Cyrila a

Metoděje na Moravu - sešlo se 80 tisíc lidí.

Bylo nádherně a vedro. Po poledni skončila mše a šli jsme se podívat ke stánkům.

A začalo pěkně pršet - jemný déšť dost hustý, přehnal se asi za 15 min. a ještě nás

vždy jen na chviličku překvapil.

Po letech jsem si dala výborného nadýchaného langoše - bez česneku a s kečupem a sýrem.

Manžel měl česnek i tatarku.

Mezi Velehradem a UH jezdila každých deset minut kyvadlová doprava.

Ve čtyři jsem už byla uťapkaná a z vedra se mi chtělo spát, a proto jsme jeli domů.

A já po sprše šup do postele a manžel na letní slavnosti na náměstí.

A teď pár obrázků z Velehradu :

Tady jsem stála pod obrazovkou.

Přijímání - kněz má v papežských barvách deštníček.

A je po mši, šli jsme se podívat na výzdobu podia a potkali jsme jeptišky

a děti v krojích.

Pod oltářem leží symbolické dary - od dětí vlevo autíčko a panenka.

Bazilika, té se budu věnovat jindy v celém článku.

A tady jsem se usmívala pro vás

Dáša