Jízda králů v Hluku

Ve svátky v červenci jsme byli na dvou poutích.

V sobotu na Velehradě a v neděli v Hluku.

Nejvíce známá Jízda králů bývá každoročně ve Vlčnově.

Jízda králů je venkovský zvyk ( obyčej ), který byl známý na Moravě, se odehrával pomalu

v každé vesnici. Za komunistů byly Jízdy omezeny a nakonec nyní probíhá Jízda králů

asi v 10ti městečkách na Slovácku a jižní Moravě, a to v různých intervalech : V Hluku po třech letech a

ve Vlčnově každý rok.

Slyšela jsem, že nějaký podobný zvyk mají i někde v Čechách, neříkají tomu ale Jízda králů.

Jestli někdo něco víte, ráda se to dozvím

Král se velice pečlivě vybírá, neboť musí být splněny určité podmínky. Jednak věk , musí se jednat o dítě

( píšu schválně o dítě, neboť jsem slyšela, že někdy jím bývají i dívky ) a rodina budoucího krále musí

být bohatá, protože hostí celé městečko, platí výzdobu, zábavu, alkohol apod.

Už za socíku jsem slyšela, že to tu rodinu stálo 150 tisíc, teď si tu sumu neumím ani představit.

Jízda králů je významná událost, které se zúčastní téměř celé městečko ( pokud nemohou nebo

nechtějí chodit chodit, jsou lidé v oknech ) a hodně turistů.

V Hluku bylo více lidí jak na Václaváku.

Průvod byl velice slavnostní, všichni v krojích - hudebníci, tanečníci, soubory a kroužky dětí i dospělých i

občané Hluku a z celého Slovácka.

Každá rodina zde vlastní ne jen jeden kroj. Představily se tu kroje různých vesnických nebo oblastních krojů.

Hlučané a z i z jiných vesnic od miminek do vysokého stáří měli na sobě také kroje.

Na ozdobených koních jela družina s králem. Já, jak špatně vidím, jsem krále neviděla, i když jel první v družině!

Bylo strašné vedro a jezdcům podávali lidé půllitry piv.

Někteří se na koních ke konci cesty táhlým městečkem již kývali ze strany na stranu anebo

dokonce spali. Někteří vykřikovali velice hlasitě nějaké říkanky spojené s lidovými zvyky.

A dokonce někdy dělali jezdci reklamu - např. jeli podél obchodu Hruška a zakomponovali

obchod Hruška do říkanky - nápadíte, že? Byla to legrace Naštěstí ojedinělá. S folkloristikou

nemají nic společného.

Nápisy na branách jsou názvy písniček o " o téj hucké veži "

Tyto kroje jsou jednoduché a dívkyi kluci mají na nohách sandáky.

Některé se paří v čižmách.

Dcera s maminkou. Že jim to sluší ?

Nechtěla bych několik dnů žehlit rukávce a každý záhyb. I kdybych se snažila co nejvíc, nedokázala bych spodničky,

rukávce, krajky, haleny, jupky apod. vyžehlit. Vše je silně naškrobené.

Je to strašná dřina. A obrovská šokovnost.

Mladé dívyky nosí čepce, vdaná žena a starší ženy nosí šátek.

Pod sukní má dívčina šest spodniček.

Mnoho dívek a žen nemělo kvůli horku na nohách čižmy, ale letní botičky.

K těmto skvostným krojům se nosí vždy punčocháče.

A je jim v těch vrstvám strašně horko. Ale jsou šťastné a mají radost z té slávy!

Cesta byla dlouhá a děti byly hodně unavené. V některých žebřiňáčcích už děti spaly.

Nakonec se všichni najedli pod stromy a na nádvoří hlucké tvrze.

Prošli jsme se mezi stánky, kolotoče táhly děti, nás přitáhla cukrárna s výbornou mraženou kávou a zákusky, mňam.

Byl to fajn den. Vypila jsem 3 báječně studená piva .

Mějte se fanfárově

Dáša

P.S. Také vám blbne nahrávání fotek ? U mě je to práce na 3 dny! Než se mně uloží fotka do článk můžu si přečíst 2 strany novin nebo i vyžehlit dvě košile ! Někdy se mi vše ztratí - třeba i komentáře, které jsem vám napsala.