Jedu na plné obrátky

a tak nějak nevidím cíl.

Obvzláště se švestkama. Suším je v troubě.

Manžel si přál upéct táč. A nastal problém - toubu mám jen jednu ( i když já jsem velký trouba, tak dvě,

ale v té mé se vaří mozek a nepeče buchta ) a plechy jen tři a na všech jsou švestky.

Těsto vesele kyne, sousedka domů nejde a mně jede mozek na plné obrátky.

A do toho se na mě vyrojili tři moli ze spíže!

Tak toto mě může strašně vykolejit. Takové malé stvoření a ve mně vře krev a mám zabijácké sklony.

Při mém plácání po molech - nejlépe tři moli jednou ranou - jsem shodila echinaceový med a ten se

rozbil a zalepkal třetinu kuchnyně - mám malou kuchyň.

Vytřela jsem tedy nejen kuchyň, ale i předsíň. Po chvíli jsem začala tlapkat - pantofle se mi lepily na podlahu.

Nenávidím tlapkání! Pro mě je to zvuk stejně nepříjemný, při kterém mně naskakuje husí kůže

a jsem hrozně podrážděná jako když někdo řeže polystyren nožem, eéu

Umyla jsem podlahu znovu. Při vylévání do záchodu se mi půl kýblu vylilo na podlahu a část obsahu

té hnusné vody plné psí chlupů mně chrstly do obličeje a vlasů!

Vypeckovala jsem další švestky a dole ve sklepě mám ještě dvě bedny.

Dost jsme jich rozdali, ale teď už se neodvažuji nikoho zeptat, jestli chce švestky.

Všichni by ode mě utíkali.

Manžel z jednoho stromu posbíral tak jednu třetinu a naštěstí začalo pršet.

Ještě máme čtyři hodně obalené stromy. Kdybychom už bydleli na faře, tak bych je dala

někomu na slivovici - zadarmo. Lepší by bylo rozdávat na Slovácku, kde pálí snad všichni mimo

obyvatelů paneláků. I můj děda, když mu sebrali úplně vše i štěpnice ( tam stojí celé sídliště

paneláků ), pálil z kupovaných nna černo. Ale to už je, bohužel, dávno.

Příštích 14 dnů nemáme čas se věnovat trhání ani zpracování švestek.

Možná už žádné pak nebudou ?!

Proběhla jsem ve městě jen tři prodejny - lékárnu, galanterii a knihu.

Lékárna byla užtečná a další dva obchody finančně náročné, ale líbí se mi, co jsem koupila.

V kavárně jsem si dala cheescake s kávou s mlékem ( do kávy nedávám cukr, jen do čaje

s citronem.) A právě jsem dojedla Fidorku a teď tláskám Kofilu.

Taková rozežranost, ale mám sladké moc ráda - někdy víc, někdy míň.

Teď si o ni řeklo tělo. Tomu přece nemohu vzdorovat!

Vyndala jsem před chviličkou plechy z trouby a vytáhla jsem si na pečení táče zapékací mísu

a formu na koláč.

A tlapkala jsem !

Jdu umýt znovu podlahu!

Ať se vám vše daří a jste se vším spokojení

Dáša