S Jonáškem v lese

Hodně často chodíme s Jonáškem ráno na procházku do lesa nebo na louku.

Po celonočním vydatným deštěm z neděle na pondělí jsem se rozhodla, že půjdeme do lesa,

všude jinde je buď mokrá tráva nebo kaluže - i když Jonášek je obchází obloukem.

Také ví, že do bahna nesmí, tak ho obchází. Tedy žádné obavy, že by přišel domů jako čuňátko.

Ovšem rád se vyválí v parfému a parádně si ho užije neustálým převalováním.

On je šťastný a navoněný, ale mně páchne jako tchoř.

A toho smraďocha musím vzít po schodech do náruče. Rychle do vany umýt psím šamponem,

zabalit do župánku a pak pořádně vydrbat. Naštěstí ve vaně sedí jak jelimánek.

Ten den bylo šedivo a teplo a TICHO.

Uvědomila jsem si, že jdu velice lehce, v duši mám ticho a neřeším žádné problémy, nepovídám si v duchu

sama se sebou, co mám uvařit, co koupit, že musím někomu telefonovat a taky mě nikdo nevolá.

Cítila jsem se jako v jiném světě, za sklem, kde na mě nepůsobilo nic negativního.

Jonášek to asi vnímal stejně jako já, nikam neutíkal, nemusela jsem se ohlížet, kde je,

ani jsem na něj nemusela volat. Držel se při mně.

Ještě teď, když o tom píšu, se ztratím v čase a čučím do blba.

Jak sami vidíte, Jonášek je spokojený pejsek a jeho zdravotní stav se hóóódně zlepšil.

Musí se nosit do a ze schodů, nesmí se unavit´= kratší a pomalé vycházky,

Ale udržte ho, když potkáme fenku. A těch tady okolo nás bydlí a chodí na procházku.

Psích kluků si nevšímá.

Každý týden chodíme k veterináři, postupně snižujeme dávky léků.

Užívá ráno 6 a večer 5 prášků v šunkovém salámku.

Však sotva otevřu oči, začne do mě silně šťouchat čumáčkem,

abych mu dala kokinka.

Takový krásný skleníček je můj sen.

Mějte se moc hezky a děkuji za komentáře

Dáša