Co jsem četla

Uvědomila jsem si, že málo či spíše vůbec neinformuji o tom, co čtu.

Čtu od doby, kdy jsem se naučila číst a četla jsem všechno, na co jsem přišla.

Děda mě v ničem neomezoval kromě 2 knih : Mein kampf a Milence lady Chasterfieldové

( určitě to mám špatně napsané, neumím anglicky, tak se moc omlouvám).

Tu první jsem nikdy nečetla a tu druhou jsem přečetla v páté třídě základní školy.

Děda měl ohromnou knihovnu podél všech stěn pokoje až do stropu.

Tam jsem byla ve svém živlu.

Na základce byla také knihovna, ale nefungovala. Přihlásila jsem se, že bych ve škole

knihy půjčovala. Půjčovní doba byla od 14-16 hodin vždy ve úterý a ve čtvrtek.

Tam jsem za půjčovní dobu přečetla vždy celou knihu, pamatuji si třeba Madam Curierová

- Sklodowská, četla jsem i její životopis Marie. Nejraději jsem četla knihy nejméně tříset a více stránkové.

Kupodivu si půjčovat chodilo více kluků než holek.

Také jsem půjčovala dvěma klukům knihy z naší domácí knihovny a oni zase z těch jejich.

Vzpomínám si, že ve třetí třídě jsem jim půjčovala knihy Karla Maye ( měli jsme všechny knihy,

které napsal) a ten rok jsem mimo jiných knih přečetla 18 dílů Tarzana. To byly pěkné velké a tlusté bichle.

Když jseme měli sraz ze základky po 25ti letech, tak tam byl ten, který četl a měnil se mnou nejdéle.

Měl knihkupectví a šla jsem se za ním podívat a on všem říkal, že takovou knihovnu ještě neviděl,

jakou jsme měli my.

Naštěstí moje děti baví číst stejně jako já. Manžel je také velký čtenář, chodí z práce až

kolem 9. hodiny večer, pak si čte noviny a při čtení knihy vzápětí usne ( a tvrdí, že nespí).

Začaly číst v první třídě během vánočních svátků - Neználka a deti z Bullerbynu.

Ve třetí třídě už četly všechno, nejoblíbenější kniha mladší dcery byla Saturnin.

Abych nevypadala jako barbar, že nyní vůbec nečtu, vybrala jsem několik knih, které jsem

četla po Vánocích a v lednu t.r.

Jen na jaře mám dost času, abych mohla číst ostošest.

Nejsou to ještě všechny knihy, které jsem přečetla, ale nemohu najít fota těch knih.

Já si většinou po přečtení vyfotím obal, protože bych jinak zapomněla, co jsem četla

Během roku čtu také, ale o hodně méně. Vždy v noci. A když jsem napnutá jak kšandy,

jak to dopadne, tak čtu skoro do rána. Následující den pak vypiju tak pět až sedm káv, abych

mohla fungovat a jdu spát mezi 9-10 hodinou, abych to dospala.

Tuto knihu jsem si koupila omylem. Četla jsem v novinách, že Merylina sestra napsala její životopis.

Musím se po něm podívat do knihy.

Inspirovala jsem některé z vás aspoň trochu ?

Buďte všichni šťastní a v pohodě

Dáša