Moc přemýšlím

o všem možném, co bych měla hodit za hlavu.

Pochybnosti se mně vtírají do mozku a ne a ne odejít.

Nejčastěji mě tyto " skvělé " myšlenky přepadají při vaření.

Škrábu zeleninu, smažím cibulku, míchám vařečkou a přitom zrychluji pohyb ruky s vařečkou a

v hlavě mně rotují otázky všeho druhu.

Například : co jsem řekla, co jsem všechno měla říci, co jsem vůbec neměla zmiňovat a co jsem

neřekla.

Nejvíc zuřivě míchám nebo krájím v případě, když jsem vzteklá, že jsem nedotáhla něco do konce a

neřekla vše, co jsem chtěla. Prostě mi to vše došlo až následně.

A nadávám si nelichotivými názvy.

Další neřešitelné otázky řeším při poslouchání radia, sledováním zpráv a čtením novin.

Nasávám je jako houba a " v duchu řeším ".

Největším problémem pro " mé rádoby řešení " je, co se stane s naší civilizací,

bude-li to pokračovat tak rychlým a ještě třeba už zítra rychlejším hrůzu vzbuzujícím pokrokem?!

Co budou dělat lidi, když se vše zrobotizuje ? nebudou moci nic dělat, budou se nudit,

budou agresívnější, bude válka ? už začala třetí světová válka ? Já si myslím, že ano.

Bude u nás ještě krásná zima se sněhem ?

Přejde zima hned v léto ?

Bude dost vody pro všechny?

Začneme jíst červy a mravence ? budou nás škrábat v krku?

Nepozvracím se z toho ? A co čokoláda, ta mi bude moc chybět!

A nic z toho výše uvedeného nemohu ovlivnit!

Mohu ovlivnit jen to, co se týká mě.

Poslední dobou si říkám, že to přeháním s mými komentáři, že jsou moc dlouhé

a tím odstrašující. Toto trable se objevuje v různých časových intervalech a

mezi tím píšu komentáře dlouhé pomalu jako článek.

Musím vás s nimi obtěžovat!

Pokaždé si říkám : jen tři věty a pozdrav. Ale pak mně napadá spoustu asociací, myšlenek

a rozběhnu se s psaním.

Myšlenky mně jdou rychleji, než mluvím. Musím se přiznat, jsem taky ukecaná!

A kolikrát jsem si už řekla " mluviti stříbro, mlčeti zlato" !

Jo, jo, jsem nepoučitelná.

Dnes jsem si na procházce s Jonáškem řekla: " musím se ukáznit a basta fidly!

Máte to taky nějak podobně ? Aspoň něco ?

Mám vás ráda a čtu všechny vaše články.

Omlouvám se, že všem hned nepíšu komentář z důvodu nedostatku času.

Že by to bylo mými komentáři, že se vyčerpám po třech, čtyřech komentářích ?

Přeji vám slunce v duši

Dáša

P.S. Tyto " miliónové pochybnosti " mě napadají tak 2x do roka - na jaře a na podzim a nebo,

když se děje něco hrozivého.