Náš domácí miláček

je náš Jonášek.

Jonáška jsme si jako štěňátko přinesli z útulku před devíti roky.

Takže je vám jasné kolik je mu let.

Jonášek je velice radostný pejsek, říkám mu " ty jeden vrtichvoste",

neustále totiž vrtí ocáskem.

Jen mi oko jentak sjede na něj,

vrtí ocáskem ostošest a málem mu upadne i zadeček.

Když byly ještě děti doma nebo když přijedou vnoučátka,

stěhuje se v noci po všech postelích,

Aby nikoho neošidil o svou přítomnost.

Už jsme doma jen dva, má tedy krátkou cestu.

Jen se vsune pod jednu nebo druhou peřinu.

Vůbec jej nevnímáme a nevíme kolikrát byl u koho z nás.

Když večer usínám, leží přilepený k mému boku a hlavičku má buď

pod mým krkem nebo na mém koleni a olizuje tělové mléko na mém koleni.

V obýváku nejraději spí na opěrce pohovky, kterou máme pod oknem.

Nic mu neujde. Zdá se,že tvrdě spí, ale jakmile naproti vyjde černý jezevčík

na procházku, vylítne jak čertík z krabičky s obrovským štěkotem.

Okno je oslintané, ale zakažte mu skákat po okně.

Jednak je neuhlídatelný a jednak vlastně hlídá.

Taky rád spinká v " domečku".

Má takovou starou mnou šitou deku a když sedím na pohovce u počítače

( jako třeba teď ), přitáhne deku, já ji dám na sedák a on se pod ni zahrabe

a přilepí se ke mně a hlavičku mi dá na klín.

Ani nemusím snad psát, že je velikánský mazel a rád si hraje.

Od jeho nemoci s páteří také vyžaduje pochování - šťouchá do mě tak dlouho, než

jej vezmu do náruče, a to pak kontroluje, co tady píšu do blogu.Přímo nesnáší , když čteme noviny.

Každému skáče do klína, aby se mu někdo věnoval.

Krásně si hraje, s námi, ale i sám. Šťouchne balonek čumáčkem,

nahraje jednou tlpapkou druhé tlapce a pak se to opakuje.

Nakonec se pod stolem převalí na záda a balonek si přidržuje packama a jemně ( zatím ) ho okusuje.

Když na zahradě je nás víc, tak stojíme v kruhu a Jonášek nám postupně nahrává.

Nikdy se nespletl.

A kromě toho skoro celý den spinká.

A jak chrápe!!!

Kdo někdy čte můj blok, tak asi ví, že Jonášek v květnu ochrnul.

Fotografie nejsou z doby nejtěžší.

Začínají od července 2014.

Ještě nesmí moc chodit. On už měl potvůrka utěkácké úmysly.

Ještě mu ani nešlo vystoupit na obrubník chodníku, vždycky se svalil.

V této poloze spinkal ještě o prázdninách. Ulevoval zádíčkám.

V září už spinká jako miminko.

Kitty, vidíš kostičku na krku ?

Jsou v ní baterky, večer ji zapneme na procházce a svítí neónově.

Taky by mohla blikat, ale to by ho rušilo v čmuchání po zemi.

Chudáček, určitě by se cítil jako vězeň.

Takto vedle mě spinkal v křesle včera.

Poslední 4 fotky jsou z dnešního týdne.

Právě Jonášek odkráčel spát do ložnice a zalezl si pod přehoz na postel.

Stačil mně říct, že ty lidi, kteří si jej budou prohlížet, pozdravuje

Haf !

a já se připojuji s přáním pohodového víkendu.

Dáša