Procházka v lese a na louce

Tento týden byly tři nádherné dny se sluncem.

Necítím se delší dobu dobře, je to jako na houpačce.

Bolí mě v krku, jako by se mi tam otáčela žiletka, zánět horních cest dýchacích,

jsem slabá a unavená, zkrátka bolí mě celý člověk.

Ale přes týden jsem doma jen já a Jonášek se musí proběhnout, aby se mu

rozpohybovala střeva a udělal svoji potřebu.

Čurá na vše, kde ucítí čurání jiných pejsků.

Ovšem ne každý mu voní a tak po očmuchání běží dál.

( v této chvílí leží Jonášek vedle mě na opěradle a hlavičku má u mě na rameni,

oči jako tenisáky a přísně sleduje páníčka, který vytáhl vysavač, jeho velkého nepřítele )

Piju litry bylinkových čajů ( bylin z naší zahrady ) s medem z ze smrkových výhonků,

inhaluji. Už nevím, co mám ještě dělat, abych nemusela k doktorce.

Když se mi udělá lépe, tak mám radost, že už mi bude dobře.

Chyby lávky, ta se jen tak nevzdá.

Tento víkend ležím, hlavu mám plnou hlenu, bolí mě uši a praská mi v nich.

Jonášek chodí na procházky s páníčkem.

Přidám sem několik fotek ze středeční procházky dopoledne.

Nesnáším, když si lidé vyšlapají cestičky tam, kde to není potřeba.

Vyjetá cesta původní ( už když jsme se přistěhovali, tak tam byla a to jsme zde 35 let ).

Ostatní vyjeté a vyšlapané cestičky začaly vznikat asi cca 3 roky zpětně.

Velké změny začaly u nás i v lese vloni. ( O tom ještě napíšu. )

Náš velký čmuchálek.

Nevím, proč nemůže chodit vznešeně s hlavou nahoře a semtam zvednout elegantně nožku.

Buďte všichni zdraví

a berte život z té lepší stránky

( kdybych nebyla nemocná, tak bych za jeden den nestihla psát tolik komentářů k vašim článkům )

nazdárek

vaše Dáša