Jak jsme se našli, co jsme našli,...i

---

..........co jsme nenašli a co jsem se naučila.

V minulých deseti dnech jsem si připadala jako jelen.

Samé skopičiny nahoru a dolů s vyjevenýma očima.

Nevím, proč se ještě nad sebou divím, když vím,

že mně rozmanité události a roztržitosti provázejí od doby.

kdy jsem začala chodit do školy

( myslím do 1. třídy základní školy), ano ,je to už moc dávno.

Minulý týden přišel manžel s Jonáškem z večerní procházky a hned

se ke mně hrnul ještě v kabátě a

" Můžeš mně říct, co dělá Jonáškův obleček na kovovém mostku?"

Vyvalila jsem oči. Tak přece " našli".

Obleček jsme ztratili s Jonáškem asi před měsícem.

Hledali jsme, hledali a "Nenašli"

Manžel uznal, že vlastně on šel přes mostek hodněkrát a neviděl ho.

( Já jsem mu to radši ani neřekla, že jsme jej ztratili)

Myslím si, že někdo z místních si ho vzal domů a

jakmile by mně potkal, tak by mně jej dal.

Jenže já chodím do všech možných stran na procházky,

tak jsme se ještě neviděli. To by mně řekli, že ho našli.

Druhý den jsem byla s Jonáškem u nás asi ve třech obchůdcích a

nesla jsem dvě tašky, kabelku a ještě Jonáška na vodítku.

A on potvůrka po cestě domů vykonal svoji potřebu na trávě.

Když jsem nabírala hovínka do pytlíku, tak jsem si nevšimla,

že mi upadla jedna rukavice.

Zjistila jsem to až večer a pověřila jsem mažela, aby se tam šel podíval.

( protože mně řekl, že já slepoun stejně nic nenajdu)

Nenašel. pak jsem hledala já. Nenašla.

Minulý pátek jsme měli jet na koncert v O2 aréně v Praze.

Dostali jsme od Ježíška lístky na Stinga a Simona.

A Sting onemocněl a koncert byl zrušen

To už se nám stalo jednou s Eltonem Johnem

Minulý týden jsem šla s Jonáškem zase nakupovat.

Uvázala jsem ho u prvního obchůdku, a pak obešla dokola celý areál

a stavila se v dalších obchůdkách.

A šla jsem domů z jiné strany areálu.

Přišla jsem domů a zarazila jsem se " nemám Jonáška ".

Mazala jsem zpět a on seděl u stojanu jako ťulpásek.

To bylo uvítání a mazlení! a doma dostal kokinka.

Byli jsme oba šťastní, že jsme se našli

Poprvé v životě jsem začala ve čtvrtek šít na elektrickém

šicím stroji.

Řeknu vám, že to byla pro mně hrůza.

Zlatý Pfaff a Singer šlapací.

Ty prošily všechno, i kůži nebo čalounické látky.

Nejsem žádný troškař, pustila jsem se do šití silné deky

2,5 x 1,80 m.

( a šila jsem vůbec poprvé po 15ti letech )

Prvním problémem bylo, že jsem vůbec něvěděla, jak se

vsune cívka se spodní nití.

Druhým kudy se vede horní nit,

třetím: navlékala jsem nit skoro 3/4 hodiny,

neviděla jsem očko a nevidím ho pořád ani s lupou a brýlemi samozřejmě.

Za čtvrté jsem dolů nedala patku, protože jsem stěží narvala spojené látky s náplní

pod ni.

Pátý problém : ten ďábel stroj vyjel rychlostí blesku,

protože jsem neměla dostatek citu na tu pitomou malou šlapku

Za šesté jsem přestala šít a NEMOHLA jsem tu deku vyndat zpod patky.

Sedmý problém nastal, když stroj začal vibrovat

jako ždímající pračka a najednou něco ruplo

a ze stroje odletěla celá část, ve které je umístěna jehla.

No a osmý, jehla byla zlomená.

V tu chvíli mně po dřívější dohodě zavolala Kitty.

Mně totiž od té doby, co asi před třemi lety blbnul blog,

nejdou nahrávat obrázky z galerie do článků.

Přenášela jsem je složitou cestou.

Hodná Kittynka mě to naučila, ani mi nenadávala,

protože já a technika spolu nejsme kamarádi.

Divím se, že mě neposlala někam, protože

tak nechápajícího učně asi nikdy neměla.

Jen mi říkala něžně " no ty mimino, ty jsi úplně nepolíbená!"

Jsem ti ,Kitty, velice vděčná a moc děkuju."

Večer po kriminálce na Prima cool jsem se srdnatě pustila

znovu do šití.

Nit jsme s manželem navlékali opět desítky minut.

( Manžel vidí do dálky jako rys, ale do blízka špatně,

nemá čas jít k očařce! A ona je tak hodná paní doktorka.)

Deku musím ještě prošít cik cak, o půl noci mi došla spodní nit.

Byla jsem ráda, usnula jsem,

jak když mě do vody hodí.

Všem vám moc a moc děkuji za vaše komentáře k mým článkům. Nestačím odpovídat

tak rychle, jako bych si představovala.

Kvůli očím můžu chodit na PC jen podle mých možností, už po prvních minutách mi tečou slzy, oči pálí a bolí.

Jsem tady s vámi moc ráda

Mějte se všichni príma a bezvadný víkend

dáša