Neviňátko

p

Každé ráno vstanu, jen se za manželem zaklapnou dveře, abych mu nepřekážela,

provedu očistu těla a uvařím si kávu.

Dokonce i rádio si pustím potichu, abych ho nerušila.

Jonášek se pod peřinou ani nehne, má ještě půlnoc.

Podívám se na došlou poštu a jdu odnést hrníček od kávy do dřezu, a to je pro Jonáška signál, že má vstávat.

Protáhne se a přiběhne s vrtícím ocáskem a hned spustí knikot.

V ulici od začátku roku hárá už čtvrtá fenka.

Plete se mi od nohy, obchází mě dokola a neustále kviká a zvyšuje hlas.

Moje nervy jsou za tento týden díky jeho chování nadranc.

Když mu chci nasadit obojek, točí se jak kača v čepici, je to fuška chytit mu vůbec hlavičku.

Trefit se do dírky obojku je pro mě normálně těžké, ale když tak vyvádí, nemám žádnou šanci dírku najít.

A v tom je zakopaný pes. Při boji s roztouženým Jonáškem mu pořád něco přikazuji, zakazuji a zvyšuji hlas.

Jsem už zpocená jak myš. Pak ho chňapnu a letím ven.

A zapomenu klíče v zámku zevnitř a zabouchnu dveře.

A v tu chvíli vím, že klíče jsou vevnitř.

Naše procházka trvala šest hodin, neb ve městě, natož doma, nikdo nebyl.

Ještěže jsem měla mobil ( to se mi také stává, že nechám doma mobil i klíče )!

Manžel na služební cestě na druhém konci republiky, dcera má službu v práci.

Dobrá situace.

Poznávám úplně nová místa v okolí města v přírodě.

Ve tři hodiny jsem byla hladová jak vlk - nesnídala jsem.

Nohy mě bolí a jsem unavená. A Jonášek běhá jako frčka.

Jsme na velikánské louce v jiné čtvrti, než bydlíme, když zmerčil pejska.

A letěl, jako když do něj střelí. Křičela jsem, ani se neohlédnul.

A já letím za ním, krtičinec nekrtičinec pádím a křičím.Nic.

Naštěstí měl pejsek paničku, která byla tak hodná a počkala na mě.

Jonáš však můj běh považoval za hru a kličkoval po louce jak zajíc.

To mě rozčílilo na nejvyšší míru a vzápětí jsem na něj zařvala,

ať si tam zůstane, že se moc zlobím a nebudu se s ním bavit.

Zastavil se, ale na zavolání PÁN nepřišel, musela jsem za ním.

Opravdu vyčerpávající procházka a vůbec skoro celý den.

Takto chcíple se táhl domů bez zastávky!

No, věřili byste tomu, že toto malé roztomilé zvířátko, úplné neviňátlo, tak zlobí ?

Lump a dacan je to !

Všem vám posílám srdečný pozdrav ( ze Zeměkoule )

Moc mě těší vaše komentáře, děkuji vám.

Mějte se krásně

dáša