Vesnička na " konci světa"

Západ slunce v minulém článku byl vyfocen den předtím, když jsme se vraceli

z jedné kouzelné vesničky na kopanicách " na konci světa " ve Vápenkách.

Bylo tam překrásně, chalupy a domy rozhozené po kopcích,

na nichž se pásly ovce, nádherná příroda a fluidum tajemna.

Tento pocit něčeho nevyřčeného provází skoro každého,

kdo na kopanice navštíví, ale i místních lidí.

Lidé zde žili v tvrdých podmínkách, jsou více uzavření.

Vždy byli velmi pracovití, šikovní řemeslně.

Mají krásně upravené zahrádky a

pečlivě obdělaná pole a sady.

Původní dělnické domečky jsou malebné

a památkově chráněné.

Lidé v nich stále žijí.

V místním penzionu jsem jedla nejlepší halušky mého života.

Taková lahodnost, takové opojení, které prostupuje celým tělem, že se vám až točí hlava.

Dům vlevo - ukázka necitlivého přístupu ( z doby socialismu ) k rekonstrukci zasazením trojdílného okna.

Je to znakem neúcty k dědictví našich předků a zachování původních architektonických hodnot.

Z Vápenek cesta už nikam nevede, proto " na konci světa ".

Cestou, kterou jsme přijeli, jsme se i vraceli.

Do Vápenek se ještě vrátíme, protože druhý den na večer jsme sem zajeli na jednu kulturní akci.

Ale o tom příště.

Zaručeně jste si všimli, že na dvou fotkách mi nemovitost a ukazatel " leží ".

Jsou foceny na výšku a nelze je ve složce otočit před nahráním do galerie.

Už se hrozím, kolik takových fotek ještě bude " ležet ".

Kdybyste někdo věděl nějaké řešení, prosím, poraďte, děkuji.

Moc děkuji Hance ( sceneryfoto) za pomoc v otočení fotek ležících na stojící )

Hani, dalo mi to čtvrt hodiny, než jsem přišla na to,

že fotky upravené Tebou mám zkopírovat

přímo do článku.

Tak takové jsem tele nepolíbené technickým nadáním.

Srdečně vás zdravím a mějte se všichni blaze.

dáša