Jen tak......

...kolem mě proletělo září a najednou je tu skoro polovinu října.

Mám ráda barvy podzimu : vínovou, zlatou, fialovou.

Při procházkách s Jonáškem obhlížím zahrady.

Strom moruše u nás na faře.

Při vjezdu do dvora na nás zazářila zlatými listy moruše.

Manžel vynášel z auta dlaždice do domu a já jsem se vrhla na sbírání spadaných jablek.

Mobil jsem si vzala s sebou na zadní zahradu, že si strom vyfotím.

Posbírala jsem jablka v zahradě, potom na dvoře a padlo šero

( no co bych chtěla, přijeli jsme o půl šesté večer a v tu chvíli bylo skoro osm ).

Bylo mi to líto, že tu krásu už nevidím.

Myslela jsem si, že ještě aspoň tu zlatou aspoň trochu zachytím, bohužel byla ta tam.

Za chvilku po vyfocení byla tma.

( v tom stromě vidím smějícího se bišonka)

Jeli jsme večer domů, neb momentálně nemáme zapojená kamna

ani krb - chybí jen taková "maličkost" - trouby.

To mně připomnělo, že musím zítra zavolat kominíkovi, aby zkontroloval komíny a propočítal,

jestli vlastně pro naše krbová kamna budou stačit.

Pravděpodobně nebude mít čas.

Manžel slavil narozeniny se spoluhráči a spoluhráčkami z volejbalu.

Upekla jsem štrůdly, udělala dva plechy chlebíčků a řekla jsem mu důrazně,

aby domů nenosil žádné jídlo ( znám totiž holky, jaká kvanta vždy navaří a napečou ).

Přibrala jsem tři kila ( nové kalhoty jsem na sebe nenatáhla!!!!) a nechci být v pokušení

sníst nějaké sladkosti.

A co přinesl ?

To volné místo na tácu je po míša řezu, který jsem se hned po otevření krabice snědla.

Potom jsem si ještě dala dvě obrovské české kynuté buchty s povidlama ( byly čerstvé ),

ochutnala jsem misečku těstovinového salátku a pak znovu jeden míša řez a dva kousky závinu.

Bože, mně bylo blbě, třikrát jsem si vzala kapky, které nepomohly.

Uvařila jsem si mátový čaj a asi ve dvě v noci jsem konečně usnula.

To mně ještě nestačilo, ráno jsem tento dort vytáhla třikrát z ledničky,

po čtvrtém vyndání jsem si pořádně zakrojila ke kávě.

Jsem nepoučitelná

Tady si hověl miláček Jonášek na Slovácku.

Našeho bobánka chytly zase záda, jezdíme na injekce a užívá antibiotika.

Při bolestech jsem ho neustále hladila, předávala jsem mu teplo.

Třes mu vždy po půl hodině přestane a on vyčerpáním usne.

Celou noc jsem s ním byla na křesle v obýváku - spal v sedě, natažený krk.

Dnes už konečně leží.

Přeji vám i vašim miláčkům ( dětem i zvířecím ) pevné zdraví.

dáša