Člověk na světě jako rosa na trávě.

Jako každý rok na Dušičky navštěvují davy lidí místo odpočinku jejich drahých příbuzných a přátel.

Upravují hroby, položí kytičku nebo věnec, zapálí svíčku.

Hřbitovy v této době mají až magickou sílu.

Lidé se modlí za zemřelé a v kostelech se konají zádušní mše,

aby byly duše zemřelých oproštěny od hříchů, kterých se dopustili za svého života.

V lidové tradici se spojila křesťanská víra v posmrtný život s pohanskými představami o světě mrtvých.

Věřili, že v tyto dny se duše zemřelých vracejí na svět.

Nejpříhodnější pro návraty mrtvých se považovala noc z 1. na 2. listopad, a to u křesťanů i pohanů.

K jejich poctě se zapalují svíčky i v domácnostech.

Keltové věřili, že v den mrtvých je na dvanáct hodin zrušena hranice mezi světem živých a říší mrtvých.

Člověk se mohl setkat s mrtvými, s duchy a démony, kteří ho mohou ovlivňovat v dobrém i zlém.

I my jsme o víkendu navštívili hřbitovy s hroby našich milých.

Dříve bývaly u hrobů malé lavičky, aby si člověk

mohl popovídat s dušemi.

V teplém počasí sedím na obrubníku, povídám si

s dědou, rozjímám a dívám se do dálky na Chřiby a hrad Buchlov.

A je mi dobře a v duši mám klid a

cítím jeho přítomnost a lásku a slyším jeho hlas.

dáša