Dnes

Ahoj všichni, moc vám děkuji za projevená blahopřání k mým narozeninám.

Jsem šťastná a dojatá, jsem ráda, že vás mám.

Vůbec všem děkuji za milé komentáře, které mně vždy zahřejí na duši.

Ještě jednou děkuji.

Tak oslavy nemají konce.

Každý týden chodím s kamarádkama

na oběd do restaurace.

Tento měsíc jsem to nestíhala, až dnes.

Bylo mně divné, že hned ráno volala jedna,

během procházky s Jonáškem další dvě a

když jsem se oblékala tak další, jestli už pojedu.

Utíkala jsem na trolej a do toho zase mobil - manžel.

Měl strašně špatný signál, nerozumněla jsem mu ani slovo a on někde v Praze hledal signál,

aby se mě na něco zeptal.

Bože, byla jsem nervozní, že to nestihnu.

Stává se vám to také, že když někam moc pospícháte a máte spoustu

zdržení - sousedka, pošťačka, někdo vám volá a pořád lovíte mobil?

Byly tam všechny ( je nás celkem 7 ).

Moje holky vytáhly tak velkou nádhernou kytici,

že jsem málem spadla ze židle

( byly tam hodně vysoké barové židle u obrovského stolu a já

jsem kratinoha - stoupila jsem na zem a málem jsem

spadla pod stůl a ještě mi chybělo jen asi 7 cm od desky stolu a vyrazila bych si zuby).

A ke kytici italskou bonbonieru v nádherné plechové krabici.

( Já jsem ji na stole viděla a v duchu jsem si říkala, to je nádherná plochá plechová krabice,

ta by se mi líbila na vyšívací bavlnky, aáááách.....)

A byla pro mě!

Už jsem pralinkám dala zabrat - z každé barvy jsem si vzala dva a najednou to bylo deset,

no toto! Manžel si vzal pouze jednu!?

Děkuji vám Jani, Oli, Evi a Evi, Vlaďko a Lído.

Udělaly jste mi velikánskou radost, že jste kvůli mně přišly a

mockrát vám děkuji za dárky a příjemné a veselé setkání.

Bylo to moc prima.

dáša