Šití s vnučkou

Dobré krásné slunečné ráno.

V prodlouženém víkendu v polovině měsíce

jsme si vyžádali naše vnoučátka k nám.

Maminka je přivezla a náš dům se hned

rozezněl smíchem a běháním.

Jonášek je s nadšením vítal, myslela jsem,

že mu upadne zadeček od vrtění ocáskem.

Vnučka, jakmile ke mně přilítla do náruče, mi ihned připomněla:

" babi, budeme šít tučňáka, nezapomnělas?".

V kuchyni po té narazila na ježka na špejli v květináči.

" áách, toho ježečka bychom taky mohly spolu stihnout ".

Hned zasedla, namalovala na tvrdou čtvrtku tučňáka a ježka.

Vystřihla šablonu, krejčovskou křídou ( ta se jí moc líbila )

je obkreslila na látku a vystřihla.

Kromě jiných činností jsem jim večer četla knížku

Farma paní Láry Fáry, při něm jsme se smáli až nám tekly slzy.

Jenom děda usnul a děti si rozrušením naopak sedly a

čtení jsme přerušovali jejich postřehy.

Bolela mě žebra od smíchu.

Usnuly někdy kolem 11 hodiny večer a vstávaly v šest.

kdy já jsem měla půlnoc.

Usnuly dříve jen jednou, když se dívaly s dědou na fotbal.

Náš dobračisko Jonášek si od nich nechá všechno líbit a vím, že byľ

v tomto neobvyklém objetí šťastný a pěkně spinkal.

Jsem ráda, že se neudusil Mrkající

Všechno jsme to s odřenýma ušima stihli

a byli jsme spokojení.

To je zatím polotovar. Zapomněla jsem ho v té rychlosti vyfotit.

( Manžela jsem poslala do galanterie koupit náplň do zvířátek,

Bránil se, jako bych ho posílala do pekla.

" Co tam budu říkat, když nevím , jak to vypadá a jak se to přesně jmenuje."

Přinesl však přesně to, co jsem chtěla.

A mohly jsme nacpávat s levandulovými květy ježečka.

Dny byly hektické, ale báječné.

Je nám vždy smutno, když odjedou, v tom ztichlém domě.

Přeji vám fanfárový víkend

dáša

dauma