2. půlrok roku 2015

Začaly prázdniny.

Prázdniny ještě i po tolika letech od studia ve mně vyvolávají pocit svobody, dlouhého volna a

radosti. Hodně času jsem trávila v konihovně - jako brigádnice a po měsíci brigády jsem

tam byla pečená vařená ( dostala jsem se do skladu zakázaných knih a hltala jednu za druhou).

Knihovna byl můj sen, brázdila jsem se encyklopediemi a cestopisy, které mě přivedly do jiných světadílů.

V čítárně jsem se seznámila s jedním klukem, který chodil každý den a pak se mi přiznal, že kvůli mně.

Také jsem jezdila ve velkém vedru na kole ( nevadilo mně to tenkrát, aspoň mně nebolely uši )

do všech koutů města, kde jsem ještě nebyla.

Úplně nejraději jsem se vracela do Buchlovic na zámek - hlavně do zámeckého parku,

kde jsem pobyla i několik hodin.

A nyní se vrátím do minulého roku.

ČERVENEC

Byly u nás na faře dva týdny děti - tady stupeň vítězů v petangu.

Děda je velmi soutěživý, nikomu nic nedaruje , proto se děti neradují.

Ale to zklamání mizí během vteřiny, kdy začínají jiné závody nebo hry.

Petang, kriket, badmington a fotbal ráda hraji i já.

Červenec byl na padnutí vedrem, ale přesto jsme s dětmi, na jejich žádost navštívili Botanicus.

Jsou nadšené z městečka i ze zahrady - hlavně z bludišť. Vnučka se hodně zajímá o bylinky i květiny.

Dozrály třešně všechny najednou. Nejraději mám tyto tmavě červené na zavařování.

Jsou lahodné. Musím to zaklepat, ani jedna ze tří stromů třešní není červavá.

SRPEN

V srpnu jsme měli dovolenou a pořádali jsme hodně výletů.

O některých jsem už psala, na ostatních místech snad budou samostatné články.

Jsem strašně pozadu, ještě nemám zpracované výlety a dovolené z roku 2014.

Polička

Prachovské skály - manžel navrhl, abychom se jeli ochladit do skal. Mně se to nezdálo, pamatovala jsem si, že skály nejsou blízoučko při sobě s svítí tam slunce.

Něco jiného je v Adšpašských skalách, kde je temněji.

Jojo, byla tam strašná výheň, tisíce lidí ( kteří patrně čekali, že se ochladí ) a hlavně

miliony vos. Při chůzi okolo sebe lidi neustále mávali, často jsme slyšeli pláč dětí, které vosa píchla.

Rozdávala jsem tam prášky ( jen dospělým ) , aby nedostali alergici anafylatický šok.

Mně píchly vosy dvakrát skoro na konci cesty.

Tam vám bylo kamenných uzkých a vysokých schodů neúrekom.

Manžel nosil Jonáška.

Tady tuto dobrůtku jsem si dala v Košťálově v malinkatém hotýlečku na stinné terásce.

Dvě plněné velké palačinky plněné ovocem a obložené třemi druhy zmrzliny a moře šlehačky .Překvapivá cena - 50 Kč!

No řeknu vám, že jsem se olizovala až za ušima. Velmi příjemná obsluha - mladý urostlý a vousatý muž, který vypadal jako námořník ,byl veselá kopa. Moc jsme se nasmáli.

A jsme opět na Slovácku - oskeruše, ještě nedozrálé. Výše nejstaší torzo oskeruše. Tvarožná Lhota.

Nádherný park ( a také velikánský kostel ) v Kněždubu.

Chtěla bych k tomu vlastní článek. Nezapomenutelná krása.

Předzahrádky na Slovácku - nejsou oplocené.

ZÁŘÍ

Jarmark na Malé Skále, bublinář, bylo pořád horko a sucho.

Slavnosti vína na Slovácku, zůstala jsem tam několik týdnů.

V našich vinohradech, soused má koně. Je na mě zvyklý. Jsme kamarádi.

ŘÍJEN

Cesta na Slovácko buchlovskými horami ( Chřiby ).

Teplo, slunečno.

Zastávka na Motorestu, kde velice dobře vaří a je tam útulno.

Tam bylo lidí jako much, museli jsme čekat, až se uvolní místo, ale stálo to za to.

Byla vynikající zvěřina, mňam.

Ale ne ta z obory!

Ten jelen spal stočený jako pejsek.

LISTOPAD

V tomto měsíci byla často mlha, která se rozpouštěla kolem 11 hodin dopoledne a pak bylo slunečno.

Pořád neprší.

Vlastně si uvědomuji podle fotek a paměti, že jediná bouřka byla toho 31. 3.

Někdy bylo tak černo, že jsme vzhlíželi na mraky a prosili, ať zaprší.

Odešly a svítilo slunce.

Jeden pátek jsme si přijeli pro děti.

PROSINEC

Vánoce s rodinou

I Jonášek chtěl svoje dárečky.

Čepice z Hvězdných válek, bohužel si nepamatuji, kterému představiteli ve filmu patřila. Nedívám se na takové filmy.

Mladší dcera už nevidí, neslyší, čte. V lednu se vrátila autem a trajektem zpět na univerzitu v Anglii.

Vlastně její přijetí na Univerzitu Cambridge byla nejdůležitější událost v tomto roce.

Odjela v září 2015.

Jonášek mimojiné dostal ježečka, kterého ještě dnes nikomu nepůjčí a nosí ho jako miminko v pyskách.

Fotka temná, svítili jsme jen svíčkama. Nepoužívám blesk ani žádné zesvětlování.

Je to tak, jak bylo foceno v daném okamžiku.

Bylo velice těžké vystihnout tu pravou chvíli k focení, pořád utíkal.

Děti jsme přivezli k nim domů, vnučka byla na oslavě narozenin, a pak děti pospíchaly k televizi,

kde dávaly hraný film o tučnácích.

Jonášek v domově důchodců. Udělal mnohým velkou radost. Nechal se hladit od každého.

Rok a půl stará praneteř ( no hrůza, už jsem prateta,

myslela jsem si, že pratety jsou osmdedesátileté paní ).

Jonášek byl přežraný, ale světe div se, od Anetky si vzal granule.

V prosinci nebyl sníh, bylo šedo a nevlídno.

Teploty nadprůměrné na prosinec.

Doufám, že teď v lednu napadne aspoň půl metra sněhu i ve městě.

Na horách aspoň 1,5 m.

To je moje představa zimy.

Jsem přesvědčená, že každý má svého anděla.

Stačí každý den se na chviličku ztišit a vděčně poděkovat.

Třeba i při cestě na nákup.

Přeji vám pro rok 2016

pevné zdraví, spokojenost a dobrou náladu.

S úsměvem vás zdraví

dáša