Dárek od dcerušek

Letošní Ježíšek ocenil, že jsme sekali dobrotu a

patřičně nás odměnil.

Proto byla první polovina ledna kulturní.

Na počátku ledna jsme byli v Městském divadle na hru Koule.

Z počátku jsem nebyla vůbec v obraze, jen sprosté výrazy a křičící žena.

Bylo to vlastně o životě Heleny Fibingerové.

Obsazení osob bylo vynikající.

Nejvíce jsem se pobavila ve scéně s ostrou reportérkou Barborou Tlachecí

( tedy Tachecí ) a ještě výborně zahraný jeden reportér.

Doráželi na HF, zda necítila vinu a jestli ji to nějak ovlivnilo.

Samozřejmě, že ne, naopak je pyšná na své výkony.

Však přece anabolika užívali i sportovci z Ruska.

Jsem z hry rozpačitá, byla to v první třetině slátanina.

15. Ledna jsme jeli na koncert do O2 Areny do Prahy.

Dirigoval svou hudbu Ennio Morricone.

Sbor čítal přes 70 osob a orchestr České filharmonie

měl skoro 100 hudebníků.

Zastoupen byl snad každý existující nástroj.

I harfenistka byla plně využita.

E. Morricone zkomponoval hudbu k více než 500 filmům.

Je považován jednoho z nejlepších skladatelů filmové tvorby.

Mnohé melodie se dávno staly kultovními.

Pracoval s věhlasnými filmovými režisery.

Určitě znáte film od Sergio Leone Tenkrát na západě.

Skladatel se narodil v roce 1928 a žije v Římě, který na delší čas neopouští.

Neumím ani vyjádřit, jaké jsem prožívala blaho při poslechu.

Ovládaly mě mocné pocity.

Měla jsem pocit, že se ve mně rozpouší srdce, nemohla jsem ani dýchat,a

nebo že lehce stoupám ke kopuli arény a jemně se tam v té výšce vznáším.

Musela jsem mít i zavřené oči, abych vnímala hudbu všemi smysly i póry těla.

Všechny melodie, které znám a miluju, zněly úplně jinak než ve filmu nebo z radia či CD.

Zní to tak nějak technicky.

Kdežto hraní na živo vás přímo vtahuje do melodie i do filmů, které známe.

Naskakovaly mně před očima jednotlivé scény z filmů.

Jako bych byla součástí děje.

Mimořádný zážitek.

Celá aréna byla ve stoje a potlesk neměl konce.

Ennio třikrát přidal.

Odcházela jsem jak ve snách.

Do té doby než jsem sedla do auta a manžel pustil rádio a zpíval Michal David!!!!

Po tak nádherné hudbě jsem spadla shora do bláta.

Při koncertě nebylo možné fotit, filmovat a nahrávat a požádali nás, abychom vypnuli mobily.

Nevěřili byste, kolik lidí fotilo a nahrávalo, blýskalo se ze všech stran.

Styděli jsme se za ně.

Nekulturní lídé bez morálních zásad - staří i mladí.

A pak další katastrofa - v půli melodie do sálu postupně v houfech vplulo asi 600 lidí a drali se

do prostředních sedadel přes všechny sedící! A že za to, že přišli pozdě, nemůžou.

Kruci ( pardon), když jdu na koncert na zaplněný stadion, tak tam musím být aspoň o půl až třčtvrtě hodiny dřív, protože každý ví, že se prochází bezpečnostními rámy, ještě se kontrolují kabelky a tašky.

Kdybych byla pořadatel, tak bych je tam už nepustila, až po přestávce.

Takto to funguje v kulturních státech.

Nebo si měli sednout na schody.

A něco jiného jde, jestli je tam rocková skupina a řve na plné pecky.

Ale tady šlo o věhlasného hudebníka ve velmi pokročilém věku.

Někteří naši lidé ztratili úctu ke všem a ke všemu.

Opravdu jsme Švejkové - žoviální bez jakýchkoli skrupulí.

Je zajímavé, že na v Opeře ve Vídni jsem nic takového neviděil.

Také byli vyzváni a nikdo nefotil, žádný mobil nezvonil.

Nikdo se nedral ani na poslední chvíli a přijít pozdě je tam nemyslitelné,

nepustili by ho.

Je mi z těch lidí moc smutno.

dáša