Poznali jste?
Nedávno v článku nazvaném 1. půlrok 2015
jsem vám ukázala společné foto z jazykového kurzu
ve třetím ročníku na gymplu.
Nedívám se tam do slunce, protože trpím světloplachostí.
Klobouk dolů před všemi, kteří mě nikdy neviděli,
a přece odhadli správně.
Je velmi těžké odhadnout osobu jen podle psaného slova a
sdělených myšlenek.
Já si také představuji vás, když čtu vaše články.
Musím se přiznat, že jsem se párkrát minula.
A nebo zase naopak.
Moje překvapení bylo vždy příjemné.
Následující fotka z května 2015 je selfíčko.
Selfíčka nenávidím, ale stejně nenávidím chodit k fotografovi
( tam jsem byla snad před 20ti lety ).
Nemám dokonce už asi 6 let kartu MHD.
Prostě už nemám v zásobě žádnou fotku vhodnou na průkazky.
Tato fotka vznikla na popud organizátora setkání po 40 letech, který každého požádal o foto
a rozesílal fotky dál, abychom se poznali.
Kdepak já a k fotografovi.
Dnes jsou možná už jen v Praze fotografická studia,
kde vás napudrují, abyste se neleskly a upraví vám účes.
Toto už nejsou vyučení fotografové s uměleckým cítěním.
I fotka na občanku, neretušovaná, u nich byla vždy přijatelná.
Aspoň u nás to jsou prodejci fotoaparátů, vyblejsknou a šmitec.
U fotografů, kteří měli před rokem 1948 svoji živnost, akce focení připomínala společenskou událost.
Člověk se do fotografického ateliéru také pěkně vyšňořil.
Dnes přijdete do prodejny a každý se na vás dívá.
Před ateliérem byl malý salonek, kde všichni trpělivě čekali.
Na toaletním stolku ležely hřebeny a kartáče na vlasy, tužky na obočí
a různé barvy pudřenek.
Záviděla jsem dámám, že se takto mohou zušlechtit.
A pan fotograf je oslovoval milostivá paní, slečno a děti slečinko a šohaji.
Za socialismu se ztratila noblesa, kultivovanost a etika.
Zhrubli jsme, hodně lidí se stalo v řeči, kulturnosti a chování žoviálními.
Při self focení jsem se hodně natrápila. Udělala jsem přes deset fotek, než jsem se
dobrala k tomu, aby mě bylo vidět!
Na společné fotce jsem byla druhá z leva v horní řadě.
Mějte se všichni fanfárově
dáša
Komentáře
Okomentovat