Jeden den

Poslední dva roky mně připadá, že dny až moc rychle běží za sebou.

Když jsem byla malá a stěžovala jsem si, že se prázdnin nemohu dočkat,

děda mně řekl, až budeš starší, budou ti dny utíkat.

A měl pravdu, jako vždy.

Přiblížím část včerejšího dne.

Je to den jako každý jiný, jen s mírnými změnami počasí, prostředí i náladami.

Ráno - Jonášek spinká u mě pod peřinou.

Většinou má hlavičku položenou na mé noze.

Opatrně vysouvám nohu a potichu vstanu a nechám přivřené dveře.

Uvařím si kávu a hodím na pohovku v obýváku svoji mikinu a džíny a jdu do koupelny.

Vracím se do obýváku ke kávě a k NB a Jony už leží s pevně zavřenýma očima na mém oblečení,

ačkoli vedle leží jeho deka.

Nechám ho spát a projedu zprávy na netu a maily.

Tato činnost - nečinnost mi zabere hodinku ( někdy si dám kávy dvě)

Jakmile se zvednu pro svetr do skříně, Jonášek začne okolo mě skákat,

podává mi pacičku a vrtí ocáskem.

Obleču se a jdeme do kotelny, kde mu navléknu proti větru pláštěnku,

aby mu neofoukly záda.

Včera jsme šli okolo naší zahrady a jen jsem vykoukla za zdí na louku,

zůstala jsem s úžasem stát a valila jsem oči- asi takto.

Hlavou mně letělo- to je dneska teda daleký výhled !

Na fotce to tak nevypadá, ale ta stěna mraků byla tak blízko,

že jsem si myslela, že vidím Krkonoše.

Přešli jsme kousek louky a pokračovali jsme podél lesa k březovému remízku.

Byl silný vichr, ale svítilo slunko.

Tady jsme si pohráli - našla jsem tenisák,

který jsem tam nechala pro jiné pejsky.

Vracíme se domů.

V poledne každou středu se scházíme my " holky " kamarádky.

Seznámily jsme se na jednom školení pro naši společnou profesi před více než dvaceti lety.

Kolem třetí odpoledne jsem začala žehlit.

Při žehlení je mně vždy vedro, odhodím mikinu a Jonášek šup na mikinu

O půl páté ještě takto svítilo slunce, a jen co jsem vyfotila, kleslo za střechy domů.

Po večerech buď čtu nebo něco vyrábím, čtu vaše blogy a někdy se přitom dívám na televizi.

Zapomněla jsem ukázat mimoně Zdence, která mně jeho výrobu popsala

ve svém blogu na moji žádost.

Zdeni, děkuji.

Nejsem na háčkování opravdu žádný mistr, podle toho to vypadá.

Uháčkovala jsem dvě oči, byly ovšem příliš velké a vedle sebe se na figurku nevlezly

Ale vnouček byl nadšený.

Přeji vám příjemný večer a zítra mějte ten obyčejný- neobyčejný den

dáša