Velehrad 2016

Posledních pár let jezdíme na červencové svátky na Velehrad

Na Koncert dobré vůle a druhý den na mši a pouť.

Letos na koncertě vystupovali moji oblíbení muzikanti a zpěváci.

Hradišťan s Jurou Pavlicou, Pavel Šporcl

( kdyby někdo nevěděl - vynikající houslista známý ve světě ),

Jana Kirschner ( slovenská zpěvačka - např. píseň zpívaná s Petrem Hapkou-

Bude mi lehká zem.

Skupina Jelen, o které jsem předtím jediná nic něvěděla, a jsou výborní.

Nakonec Jitka Molavcová a Jiří Suchý.

Byla jsem celá blažená.

Hradišťan.

Skupina Jelen s Janou Kirschner.

Pavel Šporcl.

Tady asi nemusím uvádět, kdo to je?

Závěr koncertu.

Rybářskou židličku mi půjčila jedna hodná paní,

která bydlí naproti domu mojí třídní z gymplu, kterou , když jsem v UH, často navštěvuji.

Bolela mně ( a dosud bolí ) bederní páteř, nemohla jsem stát a ani chodit.

Jeli jsme na Velehrad kyvadlovou dopravou a pro mě byla krátká cesta pěšky

na nádvoří před bazilikou, kde se koná mše, velkým utrpením.

Odpočinula jsem si po mši po pár metrech, zatím co manžel se šel projít okolo stánků.

Byla jsem bolestmi zdecimovaná a zpocená jak myš z vedra.

Posléze jsem se s manželem došourala do baziliky, kde jsem hned usedla do lavice a

vyfotila pár záběrů.

Však už mám fotky z baziliky , myslím, z loňské nebo předloňské návštěvy na blogu v článku.

Přijeli jsme domů a manžel položil tu rozkládací židličku, která mi dobře posloužila, a

já jsem zděšeně zjistila, že ztratil potah, který tvořil opírátko.

Paní má ve mně velkou důvěru a teď tato nepříjemnost.

Navíc to byla židlička po jejím tatínkovi!

Byla jsem nešťastná jak šafářův dvoreček.

Dumali jsme, kdy jsme tu židličku drželi naposledy ještě s opírátek.

Usoudili jsme, že se to muselo stát po cestě zpět k autobusu do Hradiště.

Manžel si vzal auto a vrátil se na Velehrad, ale nedoufal, že ten kousek plátna najde.

Mše se zúčastnilo na 50 tisíc lidí.

Poradila jsem mu, aby se díval po plotech, nízkých větvích ořechů, které lemovaly cestu,

a po lavičkách.

Našel a přivezl. říkal, že už se vracel po dlouhém hledání k autu a najednou

uviděl opírátko viset na plotě přesně naproti našeho auta.

Nic není náhoda, cítila jsem, že najde.

Děkuji vám, že jste se u mě zastavili.

Přeji vám krásné slunečné a spokojené dny

dáša

P.S. Hodně cestuji a většinou nemám žádný signál.

Nemohu si přečíst ani zprávy na netu a ani maily.

Tudíž nemohu psát komentáře a ani články.

Nevím, co se stalo, že teď mám signál.

Pořád tomu nevěřím, bojím se, jestli se mi článek zveřejní. Jsem hodně napnutá.