Dožínky v Hradci Králové

Ještě ráno mně nenapadlo, že se podíváme na dožínky.

Jela jsem totiž kolem včera v MHD a viděla jsem samé balonky a kolotoče.

Byla tam spousta dětí ze škol a nijak mně nepřipadalo, že by tam bylo něco jiného.

Zeptala jsem se jedné maminky, cože se to tam děje. Prý budou dožínky v sobotu.

Divila jsem se, že nejsou v sadech jako vždy, ale ona mě vyvedla z omylu,

že už asi 4 roky jsou u flošny.

Den byl dnes klidný. Posnídali jsme, páníček šel s Jonáškem na procházku,

já jsem umyla nádobí, ustlala postele, převlékla se do šatů.

Zabalila jsem Jonáškovi léky do šunkového salámku ( šunky jsou tak příšerně slané,

a nejvíce ta dětská, to je hrůza ).

Zblajzl přášky a dostal jako každý den ode mě dentální kost.

Řekla jsem Jonymu, že jdu k panu doktorovi a že brzy přijdu. Ať se pěkně vyspinká.

Ať jdu, kam jdu, vždy říkám, že jdu k doktorovi a on mně rozumí a je klidný.

( Manžel mu někdy říká : " Jonášku nevěř jí, ona ti panička lže, jde se napapat do restaurace a

je lakomá, nic ti nedá.)

Pokaždé ho okřiknu, ať Jonyho neplete, jinak bude kňučet, chudáček.

Vzali jsme dva koše a hurá na trh. Trhy miluju.

Už dva ( nebo tři ?) roky máme nové tržiště.

Copak to je pěkné, ovšem malé a uličky tak úzké, že dva lidi vedle sebe neprojdou a

jakmile tam vjede maminka s kočárkem, všichni musí vycouvat.

Nevím, který kůň to navrhl, asi nechodí do trhu.

Na trhu nejde jen o nakupování, ale i o pokec s prodávajícím a setkávání se známými.

Trh je přece společenská událost!

Nakoupila jsem hodně zeleniny, u každého stánku mně manžel šeptal,

nemáme té zeleniny nějak moc ?

Taky jsem si koupila nádherné okaté macešky do truhlíků.

Poté jsme jeli do jiné čtvrti k našemu panu doktorovi pro zvířátka.

Jonáškovi už docházely léky. Také jsem s ním probrala Jonáškovo zdraví.

Domů jsme jeli okolo dožínek a viděli jsme davy přijíždějících lidí.

Autobusy jezdily jeden za druhým.

Neodolali jsme a začali hledat místo k zaparkování. To byla docela fuška.

Nakoupila jsem hlavně čerstvé pečivo, ovocný dortík, česnek,

jogurty s domácí marmeládou a s rakytníkem .

Manžel si koupil chleba se sádlem a cibulí a moc si pochutnal.

( Čerstvý chleba se sádlem miluju, ale je to pro můj žlučník vražedná kombinace.)

Na oběd jsme si dali halušky a já k tomu malé pivo. Manžel řídil.

V kočárech přijeli představitelé města a kraje.

Při focení ( mobilem ) jeli od nás vpravo, jenže na snímcích mám více projíždějících aut a autobusů.

Při jejich cestě zpět doleva se mně podařilo zachytit ještě část jízdy.

Koně byli nádherní.

Jízdu téměř nikdo neviděl, jen pár človíčků, protože hrála nahlas na ploše se stánkama hudba,

na tribuně někdo účinkoval a přes stánky nebylo vidět na silnici.

Jedné hodné, skromné a milé mladé paní jsem koupila dárek.

Sbírá panenky, snad se jí bude líbit.

U nás spadlo pár jemných, ale hustých kapek.

To nebyl ani déšť, trvalo to asi deset minut než jsme došli k autu.

Ani jsme mokří nebyli.

Děkuji vám za vaše komentáře, vždycky mně moc potěší.

Já se snažím dát pár článků, než budu bez signálu.

Mějte se všichni moc pěkně.

dáša