Maloskalskem na koloběžkách

Letos u nás na prázdninách byla vnoučata poprvé v srpnu.

První polovinu byla na faře a pak jsme jeli na Slovácko.

Bylo po olympiádě v Riu, ale u nás na dvoře byla olympiáda v plném proudu.

Děcka nechtěla ani na výlet.Pomohla lest - když pojedeme, zastavíme se v té vynikající cukrárně

v Radostné Lestkově na cestě do Turnova.

Děti, ačkoli byly po snídani i po svačině, snědly každé podvou velkých kusech zákusků

( medovníky, pařížské dorty , byla to obrovská kusiska ), pití a zmrzlinu.

Ještě jsme si koupili domů teplé křupavé ručně dělané housky ( v Lestkově si pečou všechno v domě sami a

neustále přijíždí a nakupuje spousta lidí ).

Jde o vyhlášenou cukrárnu široko daleko.

Ještě jsme ani neprojeli vesnicí, už se ozvalo " babi, můžu si vzít housku ?"

Housky opravdu tak krásně voněly, že jsem po třech menších zákusečkách a kávě měla na ně sama chuť.

Radostně jsem vzala velký papírový pytel a začala rozdávat.

A kam jsme jeli ? Na Malou Skálu, protožeji milujeme.

Teprve tam jsme jim řekli, že si půjčíme velké koloběžky.

To bylo vzrušení - a kde si je půjčíme, pojedeme všichni? a kam, jak tam budeme dlouho.

Děti musely mít helmu, což se nejmenšímu moc nelíbilo.

Nakonec jsme se všichni domluvili, seřadili a vyjeli do Dolánek, asi 7 km,

s tím, že na zpáteční cestu si půjčíme loďku.

Těšila jsem se jako malá holka. Děcka okamžitě vyjela, tak jsem se dvakrát třikrát odrazila a ta velká kola mě hnala velkou rychlostí vpřed. Vyvalila jsem oči a začala se bát.

Zmačkla jsem zadní brzdu a seskočila. Bohužel obé zároveň a už jsem se válela asi 2 m od cesty ve škarpě.

Všichni se hned kolem mě shromáždili, co že se mně stalo.

Kromě odřené nohy a dírky v džínách na koleně nic. ( akorát, že to jsou moje jediné letní kalhoty ).

Ale: začala jsem se bát.

Klepaly se mi nohy i ruce a srdce mně bušilo až v hlavě a po celé páteři.

Vůbec mně nenapadlo, že ta moje krásná žlutá kolobka je takový nebezpečný dopravní prostředek!

Trvalo mi asi 2O min., než jsem se s koloběžkou skamarádila.

A pak jsem frčela plná radosti z pohybu, záda ani kyčel mně nezlobily, bylo mně blaze,

ovíval mě vzduch a vlasy mně vlály.

Šťastná jsem zpívala, vjížděla na mosty, do kopce, z kopce a zase přes most.

Protože jsme se zdrželi s tím mojím pádem, dohodli jsme se,

že se vrátíme zpět na koloběžkách, když babička se tak pěkně rozjezdila.

Asi 200 m před cílem se mně najednou z ničeho nic podlomilo koleno a narazila jsem na mostní zábradlí.

Ale do cíle jsem dojela. Já se jen tak nedám!

Odevzdali jsme stroje a helmy, pán nám vrátil zálohu a šli jsme na oběd.

Ami si dala výborný boršč a my velké kynuté knedlíky s borůvkama a šlehačkou. Mňam!

Všechny děti mají rády vodu. A také bylo velké vedro.

Co to tam hledá ?

Děkuji vám všem, kteří máte se mnou trpělivost.

Všechno nejde tak, jak by člověk potřeboval.

Přeji vám příjemný večer a krásné sny

dáša

Teď když mám zase na pár dnů signál, tak mně blbne ukládání fotek!!!!!