Neboj se a

vnímej svoji intuici.

Na počátku srpna mně na botu při procházce s Jonáškem

na volném prostranství spadlo pírko a úplně to plesklo.

Ohlížela jsem se, co to bylo.

Pírko na botě.

Přestala jsem dýchat, byla jsem jak ochrnutá a

jen srdce mně bušilo celým tělem.

Jasně jsem viděla známý obličej, vykřikla jsem bolestí.

Doma v obýváku na stole leželo další pírko,

v ložnici další na přehozu na posteli.

Schovala jsem si je do krabičky.

Pírka byla různých velikostí, jedno hodně malinké.

Ani jedno nebylo čistě bílé.

Odpoledne jsem seděla u NB v obýváku a najednou

vrtulovitým pohybem mně přistálo na klávesech pírko.

Vzala jsem mobil a rychle jsem napsala sms,

že ho mám ráda a moc mu za všechno děkuji.

Modlím se za Tebe, vše bude dobré.

Věděla jsem v nitru, že ne.

Za dva dny zemřel.

V srpnu jsme měli naplánované velké setkání.

Měli jsme, rozloučení bylo něžné, citlivé, četli jeho krásné verše a

pak nakonec vzkaz pro nás kamarádkám a kamarádům.

Setkávejte se se svými nejbližšími, s přáteli.

A mluvte a mluvte, nebojte se říct, co máte na srdci.

Dejte jim vědět, že jsou pro vás jedineční.

Dva dny po úmrtí jsem volala do Hradiště mojí kamarádce,

jestli neviděla parte a kdy má pohřeb.

Řekla jsem jí o andělských znameních s pírky.

Začala na mě křičet a brečet.

On si napsal sám nekrolog a bylo tam něco o pírkách,

jak jsi to mohla vědět.

Nevěděla, bylo mi dáno znamení.

Šedé pírko = smutek.

denně se shýbám

až dolů k zemi

pro vypadaná bílá pera

jako by mě

po celý život

obletovali andělé

vaše smutná dáša

P.S. Dnes jsem našla bílé pírko - naděje, je šťastný a svobodný,

byl připraven.