Na faře a dvoře a jiné

Letos bylo hodně jablek, ale bohužel padala suchem hromadně na trávu.

Tato krásná jablíčka jsou vynikající chutě a šťavnatá.

Také krásně voní. Když jsme se přestěhovali po škole do Čech kvůli bydlení,

vyskládávala jsem jablka do chladnější ložnice nahoru na skříň.

Už tehdy mě to táhlo k venkovskému způsobu života.

Jsem tady šťastná jako blecha. A děkuji každý den ( nejen za bydlení).

Holovousský malináč. Stará odrůda i strom. Deset let trpěl strupovitostí, která neovlivnila jejich chuť, ale byla trochu nevzhledná.

Našim přátelům moc chutnala. Nejvíce mě potěšilo, že manžel jedné známé nejí vůbec jablka, protože mu nechutnají.

Tak ten prohlásil, že tato jablka jsou nejlepší . Každý rok ( pokud je úroda ) od nás dostane několk bedýnek.

Letos jsem s úžasem zjistila a nechtěla tomu věřit, strupovitost je pryč. Dokonce jsem hledala, jestli nám jablka

nehodil někdo přes zeď. Ale ne, všechna na malináčích jsou bez strupů a jablka jsou o hodně větší než před tím.

A to jsem si vloni říkala, že uřežeme jednu velkou větev, která se skláněla k zemi a zavazela v cestě k ohništi.

Kytky v květináčích jsem naskládala pod břečtan, kterým je porostlá fara ze severu.

Fotky jsou z 14. 10. t.r. Lobelky mají nádhernou jasně modrou barvu. Čím více zima, tím víc krásní.

Na dvoře a zadní zahradě kvetou růže, floxy, macešky, dlužichy.

Výhled z kuchyňského okna.

Jonášek je velký pomocník, hlavně v pletení se pod mé nohy.

Dělala jsem zapečené cukíny s žampiony. Koupila jsem obrovské italské žampiony, které jsem ještě neviděla.

Mají hnědý klobouk Vzpomněla jsem si , jak jsem ve Francii na trhu viděla bedýnky s hnědými klobouky a pohladila

jsem si jejich hebký klobouk a najednou se žampion pohnul. Byli to krabi.

Jonášek si užívá velkého prostoru, kde se můžeme dokola několika místnostmi honit.

Ráno, jen otevřu oko, přinese balonek a chce hrát fotbal, já bručím, tápu za ním a snažím se trefit do míčku.

Jakmile si pohraje skočí do postele a spí až skoro do 11 hodin. Potom se jde vyválet v mých kosatcích a

proběhnout se přes velkou louku za psíma slečnama.

Topíme. Panečku, to je parádní teplo ve vzduchu, i stěny jsou teplé.

Výhled na východ.

Milí, děkuji vám za vaše krásné a citlivé komentáře k předchozím dvěma článkům.

Já dobře vím, že se člověku před smrtí udělá o hodně lépe. Zatím jsem se setkala s tím, že člověk na několik hodin

okřál, dostal chuť na jídlo a začal někdy i chodit a byl veselý a povídavý.

Zatím babička žije a dokonce si začala číst knihu!

Však její čas přijde tehdy, kdy se to má stát.

Přeji vám krásné pohodové dny a Slunce v duši

dáša