Setkání s nejbližšími

Minulou neděli k nám přijela část naší rodiny, abychom oslavili troje narozeniny

a tři svátky.

Naložila jsem předem stejky z vepřového a uvařila dýňovou polévku.

V den návštěvy jsem nakrájela na malé kostičky trvdší chleba a osmahla je.

Těsně před obědem jsem ugrilovala spoustu zeleniny.

Stůl jsme prodloužili na celou délku 3,60 m a z celého domu snesli židle.

To už nám pomáhali mladí, včetně prostření stolu.

Kluci ( manželé dcery a neteře prohlásili ), že nás je jak malá svatba.

Dýňovou polévku jsem vařila teprvé po druhé, měla jsem pochybnosti,

zda ji budou jíst děti.

Naštěstí chutnala všem, a dokonce si přidávali.

Po obědě se postupně u každého oslavence tvořila fronta gratulantů a

všichni s napjetím sledovali odhalování dárků - i Jonášek.

Ale nakonec Jonáška nejvíce zajímal věneček. který jedla moje praneteřinka.

Po kávě se děcka hrála na schovku a rychle se zapojili i dospělí a byla ohromná legrace.

Postupně se to zvrhlo i v neobvyklé schovávačky.

Nařehtali jsme se tak, že nám tekly slzy a ohýbali se až k zemi.

Pykají nejmenší.

Pyká švagrová.

Ti, kteří se vraceli nejdál, se chystají v předvečer na odjezd.

Ostatní děti jsou smutné.

Všichni kluci pak hráli na dvoře fotbal.

Jonášek byl hodně utahaný, neměl celý den ani chvilku klid, musel být u všeho.

Sotva jsme poslední hosty vyprovodili před bránu, kde nasedali do aut,

šupajdil domů. Našli jsme ho na pohovce v kuchyni.

A můžu vám říci, že spal tak tvrdě, že se probudil až druhý den v 11 hodin dopoledne.

Báječný den.