Svatá Barbora

Zítra 4. prosince má svátek Barbora.

Podle legendy žila Barbora v Nikomedii ( dnešní Turecko ) koncem 3. století.

Narodila se v bohaté šlechtické rodině a vyrůstala bez matky.

Jako dívka byla velice krásná a mládenci se kolem ní jen točili.

Otci se to nelíbilo, postavil proto věž a když odjížděl na cesty, zavíral Barboru do věže.

Do věže mohli chodit jen její učitelé a sluhové.

Barbora potají pozvala do věže kněze a nechala se pokřtít.

Otec se snažil i po zlém Barboru přesvědčit, aby od víry odstoupila, to se mu však nepodařilo.

Otec ji tedy předal soudci.

I přes kruté mučení se Barbora své víry nevzdala a byla proto odsouzena k smrti.

Hlavu ji sňal svým mečem její otec.

Jakmile však hrůzný čin vykonal, sjel z nebe blesk a spálil ho na uhel

To vypravují legendy, ovšem o životě Barbory nejsou známa žádná fakta.

Přesto se stala oblíbenou světicí a je po ní pojmenována řada kostelů, kaplí a zvonů.

Svatou Barboru zobrazují malíři a sochaři nejčastěji s věží v ruce nebo u nohou,

někdy drží kalich - symbol víry, nebo také meč jako znak jejího usmrcení.

V některých výjevech má u nohou dělo.

Známá je jako patronka horníků, kameníků , dělostřelců ( proto to dělo ), kteří si ji zvolili za svou ochránkyni.

Věřili, že je Sv. Barbora ochrání před náhlou smrtí.

V posledních letech se v některých hornických městech začaly na svátek Barbory

pořádat průvody s rozsvícenými lampiony a svíčkami.

Na Barboru si nezapomeňte uříznout větvičku třešně nebo jiného ovocného stromu,

dejte ji do vody a postavte na teplé místo, na Štědrý den by měla rozkvést.

Když Barborka rozkvetla, znamenalo to štěstí a lásku.

V některých oblastech se věřilo, že barborky rozkvetou jen pannám, dívky si je proto schovávaly na tajná místa.

Jinde zase děvčata nesla třešňové větvičky ve výstřihu šněrovačky nebo za pasem na půlnoční mši.

Který chlapec dívce větvičku vzal, za toho by se měla vdát.

Svatá Barborka bere dřevo ze dvorka.

Zdroj : Český rok od jara do zimy