Symbolika adventního věnce

Zvyk vyzdobit si domácnost v předvánočním období adventním věncem

se objevil v Hamburku roku 1838 a věnec byl vyřezaný ze dřeva.

Visel na dveřích a byla u něj pokladnička, kam se dávaly peníze pro opuštěné a chudé děti.

Postupně se výroba adventních věnců rozšířila i do dalších zemí.

Věnec se vyrábí z chvojí, šišek, suchých plodů a stužek.

Má mít čtyři svíce, tedy tolik, kolik je adventních týdnů.

První neděli se zapálí první svíčka, nenechá se dlouho hořet,

aby všechny svíčky na čtvrtou adventní neděli dohořely současně.

Podle křesťanské liturgie se dávají na adventní věnec buď fialové svíčky nebo

tři fialové a jedna růžová, ta se zapaluje jako třetí - radostné očekávání narození Ježíše.

Většinou si lidé rozsvěcují svíčky v barvě, která se jim líbí.

Tvar kruhu vyjadřuje pospolitost.

Větvičky jehličanů a jiných stálozelených rostlin jsou symbolem věčného života a

plamínky hořících svíček mají připomínat Krista, vnímaného křesťany jako světlo vítězící nad temnotou.

Čtyři zapálené svíčky naznačují, že čas adventu končí, kruh se uzavírá.

Ještě něco málo o betlémském světle:

K novodobým tradicím patří šíření betlémského světla.

Vše začalo v rakousku v roce 1986 jako součást vánoční sbírky na pomoc postiženým dětem.

Od té doby plamínek, zažehnutý v místě Ježíšova narození, putuje

jako symbol přátelství a dobré vůlev době adventu většinou evropských zemí.

V roce 1989 se tomuto " světlu přátelství" otevřela i cesta k nám.

Zdroj : Český rok od jara do zimy