Co dělám

Moji milí, vítám vás v tomto novém roku.

Pevně doufám, že bude o hodně lepší než předešlý rok - bez politických tahanic, napadání, udávání, urážek,

korupcí, vulgarit a zákazů. Bez neustále stěžujících se a mračících se lidí.

Všem vám přeji všechno, co si přejete a ještě něco navíc - slušné, poctivé, harmonické a milé lidi kolem vás.

Pevné zdraví, radost ze života ( další už asi mít nebudeme nebo si to nebudeme pamatovat ), úsměv na tváři a

SLUNCE V DUŠI.

Vánoce proběhly u nás přesně tak, jak mají vypadat a potěšit.

Na Boží hod přijely všechny děti a Ježíšek znovu naděloval. Miki se válel v roztrhaných dárkových papírech a svíral v rukách knížku a křičel blahem, protože dostal další díl Detektivů. Ami si vyzkoušela šatičky a zahloubala se nad knihami.

Nejstarší dostal stolní hru a odebrali se skoro všichni do obýváku a při hře strašně křičeli.

Všichni jsme byli šťastní. A já si zase přála, abychom se nakonci roku příštího sešli ve zdraví a šťastní v celé sestavě ( ovšem mohlo by přijít nějaké bejby, ale zatím se do toho dvě dcery neženou).

Holky prostřely a pak jsme si moc pochutnali. Dělala jsem dvě nádivky, mandlovou do jedné kachny a

játrovou ve formě na chlebíček.

Na Štěpána jsme se s manželem váleli a četli.

Dva dny jsme byli na Moravě navštívit naše příbuzné.

Také jsme si v nově otevřeném Mˇobeliku koupili matrace, rošty a jednoduchou dřevěnou poličku do kuchyně.

Nikdy jsem v tomto obchodě nebyla a překvapilo mně, že se mně tam některé výrobky líbily, a to dost.

No, hlavně, že jsme je po šesti letech polehávání na různých matracích v různých obchodech po celé republice koupili!

Doufám, že budou pohodlné a nebudou mně záda v noci bolet. A taky doufám, že něco vydrží.

A teď už chybí jen taková maličkost POSTEL!

Den před Silvestrem jsme jeli domů. Asi na mě v obchoďáku s milionem návštěvníků ( měli velké slevy u příležitosti otevření ) někdo plivl chřipkovou slinu a už po příjezdu mně nebylo dobře.

Myslela jsem si, že jsem se přežrala, vypila jsem mátový čaj a šla jsem brzy spát.

A spala jsem a spala jako ti Broučci 3 noci a dva dny. Byla jsem slabá jak komár.

Třeštila mně hlava a bolelo celé tělo, no, prostě chřipka. Dnes už posedávám a otevřela jsem i NB.

Mailů mi bylo doručeno přes devětset ( 900 ).

Není v silách člověka, aby na všechny stačil odpovědět nebo články komentovat Úžasný

Proto se vám všem omlouvám a děkuji za vaše přání k Vánocům a novému roku.

Dnes jsem se plně celý den věnovala čtení vašich článků od Vánoc.

Byla jsem velice překvapená, kolik článků jste dokázala každá jednotlivá vaše osobnost vydat za jeden týden!

Dnes jsem si hezky početla.

Od večera Nového roku tady neustále sněží.

Dnes byla v našem kraji velká kalamita.Celý den i nyní je vichr, který žene sníh vodorovně.

Nastala bílá tma a silnice zmizely. Jenom kolem nás projížděl pluh po pěti minutách a za ním sypač.

Viděla jsem nákláďáky s pískem, asi jeli do větší obce nebo městečka.

Ráno jsem se probudila, když manžel odjížděl do práce ( před tím odhrabal cestu a cestičku na jedno hrablo ke krmítku.

Zůstala jsem ležet, neb jsem nechtěla budit Jonáška, který spal na mém břiše s čumáčkem v mém podpaží.

Po nějaké době jsem vstala ( popravdě už mě bolely záda z dlouhé stejné polohy), miláček chrněl dál.

Vyhlédla jsem z okna a neviděla přes husté sněžení nic.

Uvařila jsem si poprvé skoro po týdnu kafe, přiložila do krbových kamen a začala číst na NB zprávy a maily.

Pustila jsem na dvůr Jonáška, dala mu léky a zubní kost a ještě jedno kokinko s drůbežím masem ( bylo omotané kolem tenké kosti ), má ho hodně rád a nezhltne ho na dvakrát.

V deset dopoledne mně zavolal manžel, že co dělám. Sedím na pohovce s NB a s Jonáškem u krbu.

Manžel tak lítostivě :" to se máš, já pořád stojím na silnici lemované tiráky a nic se nehýbe. Pořád projíždí pluhy a jakmile přejedou, hned za nimi se okamžitě silnice zahalí sněhem".A pak rezignovaně ( jindy by řval jak tygr ): " Kam se cpeš s tím kamionem, nevidíš, že všechny stojí na okrajích silnice! No, snad nevjedeš na okruh!

No, ano! Nevytočil to, neměl kam. Teď už neprojede odhrňovač. Ani sanitky se sem nedostaly a on to blbec ještě ztížil! Stejně se nikam nedostane".

Pak mě asi hodinu informoval o nastalé situaci nejen u něho, ale i o kalamitách na Vysočině, pak někde vykolejil vlak, náhradní autobusy nejely, protože neměly kudy.

JO a ještě : " Hehe, za mnou staví autobus z LIberce do Brna, který už měl být v cíli".

J8 jsem naštvaná, že jsem zrovna nemocná a můžu se na sníh dívat jen z okna.

Ale potěšila mě skutečnost, kterou jsem milovala v dětství - zavátá okna.

Ne sice až do poloviny oken, ale i to málo stačilo ( máme špaletová okna a žádné venkovní parapety ).

A teď pohledy z oken na náš dvůr, zahradu a sad.