Co jsem četla

Letos byla báječná zima:

po odpolední procházce a focení s Jonášken jsem si uvařila zázvorový čaj,

Jonáškovi jsem dopřála 5 psích piškotků ( to je náš rituál ),

Sedla jsem si naproti krbových kamen a pod lampou jsem si četla.

A že jsem toho přečetla !

Venku byla tma, u nás hořel oheň, Jonášek spinkal,

ideální čas pro čtení.

Jde o ženský román.

Líbil se mně obsah i styl psaní.

A zároveň je i k zamyšlení nad dětmi, které se vracejí jen tehdy,

když ony se samy rozhodnou, že přijedou na návštěvu, někdy za několik let.

A rodiče trpí jejich nepřítomností i tím, že o nich nemají zprávy.

A ostatní děti se cítí opomenuty.

Nebojte, konec dobrý, všechno dobrý - bude nesmělé sblížení.

Víc už neprozradím.