Vladimír Votýpka o šlechtě

Ve škole mně velice zajímaly předměty dějepis a zeměpis,

na gymnáziu k nim přibyla filosofie a latina.

Když v roce 1993 vyšla první kniha V. Votýpky,

s velkou zvídavostí a radostí jsem se pustila do čtení.

O některých rodech, i když jsem věděla, že existují, jsem nevěděla vůbec nic.

Se zchudlou šlechtou jsem se seznámila již v útlém dětství na Slovácku.

Bylo mně jich líto , když jsem je potkávala, tehdy již byli v důchodu,

jak byli ve starých šatech a škrpálech.

Lidé, které dříve zaměstnávali, jim poskytovali trochu jídla

nebo staré oblečení.

Je všeobecně známo, že každá rodina ve vsi si vybrala v zámku něco.

Z krásných vykládaných sekretářů a skříní si udělali králíkárny

nebo je rozštípali na topení.

Další moje osobní setkání bylo v počátku 90. let s jedním baronem.

Přijela jsem vlakem a on mě čekal na peronu.

Uklonil se mi s kloboučkem sňatým z hlavy. Otevřel mi dveře do auta a zase zavřel.

Projel se mnou parkem a ukazoval mně , co již upravil a vybudoval.

Jeho předci vybudovali pro své zaměstnance bydlení, zadarmo jim poskytovali

dřevo na topení ze svých lesů

pro obec sirotčinec, prádelnu, školu....

Dostala jsem oběd a pak mě vyprovázel, opět s otevírání dveří auta,

loučení s pozvednutím kloboučku při úklonu.

Už jenom chyběl červený koberec.

Mával mně do okna, dokud jsme si nezmizeli z očí.

Následující hraběnku můžete potkat v zahradách, v kavárně, na nádvoří.

V těchto letech otevírala své soukromé křídlo dvakrát ročně návštěvníkům.

Když jsme viděli fotografie, jak vše bylo zničeno, byli jsme otřeseni,

jak stát mohl tuto hrůzu dopustit obsazováním památkových budov

vojákům, zemědělcům apod., kteří tam na parketách chovali prasata,

skladovali munice nebo nádrže s naftou....

V nově upraveném křídle jsme byli velice překvapení.

Pokoje byly zařízeny tzv. za hubičku.

Za použití laciného textilu dokázala hraběnka vytvořit nádheru.

S kamarádkou jsme podrobně zkoumaly, jak má podšité závěsy, ubrusy....

Viděli jste někde třeba ve velkém pokoji stan z látky a něm sociální zařízení ?

Byly jsme úplně unešené a sbíraly jsme inspiraci.

A všude nádherné kytice, které aranžovala sama.

Byly jsme na návštěvě několikrát, abycho si lépe prohlédly to,

co nás zajímalo.

Možná své soukromé prostory ( včetně kuchyně, obýváku, pokoje pro vnoučata )

otevírá dosud, to nevím.

Také jsem se osobně několikrát setkala s biskupem

známého šlechtického rodu.

Šlechtici, se kterými jsem se seznámila byli velice příjemní.

Nemluvili jen o sobě, ale zajímal je i můj život a názory.

Děkuji vám za milé komentáře a také všem, kteří nahlédli do mého blogu.

Vždy mě potěšíte. Vážím si vás.

dáša