Duben u nás doma

Začátkem dubna odkvetly sněženky a rozkvetly narcisy a krokusy.

Bohužel jsem neviděla kvést bledule. Nechápu to.

Asi proto, že často pršelo a na zahradu jsem nechodila.

Jen úprkem na kompost s dřevěným popelem nebo zeleninovým odpadem.

Na Velikonoce přijely už ve středu vnoučata.

Moc jsem se na ně těšila.

Hned druhý den po příjezdu na Zelený čtvrtek přijel náklaďák plný dřeva.

Chudák pan řidič zapadl do bahna, složil nám tudíž dřevo před bránu.

Děcka měla vyvalené oči, kolik toho dřeva je.

Náklaďák při sypání popojížděl dopředu a za ním se objevila velká hromada dříví.

Suché dřevo jsem objednala zase na pile.

Manžel si myslel, že si na svátky odpočine a bude se věnovat jen dětem.

V ty dny dost pršelo, přesto mu děti pomohly nakládat na kolečko a vyskládat ve stodole.

Zpátky ze stodoly k hromadě dřeva je děda vezl v kolečku. Mávali jsme si a musela ( ráda)

jsem se podívat, jak dřeva ubývá. Takto pracovali 3 dny.

Nejdříve se vytratili kluci, kdežto vnučka, velmi pracovitá, pracovala až do večera.

Zbylá polovina dřeva. Dřevo bylo vysypané v téže výšce až k cestě okolo kostela.

Hodně toho zvládli.

Nejstarší vnuk ( čerstvě 13 let) děsně zamilovaný si pořád s dívenkou psal.

Nevím jestli smskou nebo mailem. Má nějaký ten chytrý telefon.

Jonášek běhal s nimi a odpočíval u toho, kdo si sednul nebo lehl.

V noci spal u dětí, zrádce jeden.

Hráli jsme deskové hry a na schovku.

Bylo legrace velká kopa. Vždycky když někdo našel vnučku,

ta vypískla jako Šebestová, když otevřela z bytu dveře a za nimi byl na chodbě Mach.

Ve chvílích " odpočinku " hráli s dědou fotbal a stříleli se vzduchovkou na terč.

Já tedy zbraně nemusím, ale oni byli nadšení a hodně přitom křičeli a tleskali.

Vařila jsem a usmívala se nad jejich radostí, která naplňovala a nabíjela i mě.

Dětem vařím jídla,o která u nás požádají.

Takže bylo rizoto se zeleninou, buchtičky s krémem, čočka s volským okem,

kuřátko, vepřové maso na frac. způsob s bramborovými noky.

Jedly po celý den po hodině a přitom jsou tak hubení.

To dělá jejich zapálení pro sport.

Na snídani každý tři chleby nebo makové housky s máslem,jahodovou domácí marmeládou, kakao.

Dvě hutné svačiny během dopoledne a před obědem velký hlad.

Odpoledne další dvě svačiny, večeře. Kolem osmé večer druhá večeře, ta byla lehká -kostíky - jogurty.

Pokud nebyla marmeláda, jedly hodně zeleniny a ovoce.

Na Velikonoce byly z kočiček kocouři.

Rané cibuloviny v trávě.

Plevel roste i po dvojím pletí velkou rychlostí.

Některé tulipány měly nějakou chorobu nebo byl něčím napadeny ( zalomené listy ). Také nekvetou.

Na Bílou sobotu jsme jeli do zahradnictví do blízkého městečka.

Manžel navrhl, že si koupíme zlevněné odkvétající jarní cibuloviny, ale ať si vyberu barvy a množství sama.

To neměl dělat pozvat mě do zahradnictví. Vzala jsem si koš a velkou tašku. ( že prý na co? )

Nakoupila jsem toho hodně ( nejen cibulovin). Manžel mně šeptal do ucha " to už snad stačí", kam to dáš.

Panečku, kam bych to dala, máme 3700 m2 pozemku, tak kam asi ?! S vnučkou jsme pilně sázely a povídaly si.

Obě si spolu rády povídáme. Říkala mně, že až bude velká, tak chce mít taky zahradu.

Doufám, že ji to nepřejde. Mně to nepřešlo, hrozně ráda jsem pracovala ve štěpnicích, na vinicích i na zahradě.

V pondělí večer odjela celá rodina domů.

A mně po zamávání bylo hned smutno.

Doma takové ticho.

Mějte se všichni fanfárově

a děkuji za návštěvu

dáša

P.S. Snad jsme si " zmrzlé " odbyli v dubnu.

Ale kdo ví, příroda je naštěstí silná čarodějka ( zatím ).