Na oční klinice

Vůbec nevím, jak posat moje pocity a úzkosti

V předchozím článku jsem psala o mém úrazu oka.

Ihned po úrazu se mi zhoršilo vidění - téměř nevidění.

Věděla jsem, že po prodělaných zánětech očí od 9 let,

mám jizvy na rohovce, na sítnici ( chatrná sítnice) a zákaly ve sklivci.

Před 6 lety se mi roztrhala celá sítnice na pravém oku.

Podstoupila jsem operaci ( ještěže je už možné sítnici operovat,

za mého mládí znamenalo slepotu ).

Pravé oko bylo pro mně velice důležité,bylo dominantní.

Po operaci jsem viděla velice špatně, ale společně s levým jsem viděla podle mě " dobře ",

podle primaře " ženská, ještě že vás nepřejel autobus ".

Já jsem byla moc ráda, že jsem viděla tak, že jsem mohla číst s brýlemi knihy,

ale ne noviny. Malá písmenka se mně slívala.

Také jsem pletla i složité vzory, háčkovala a šila.

Od operace nevidím a tudíž se netrefím s nití do žádné jehly ( ani těch anglických ).

Ale říkala jsem si, jak můžu být šťastná, že vůbec vidím.

Nemohu pracovat skloněná, nosit nic těžkého ( do 3 kilo, plet v kleče a

dívat se dolů jen očima, žádné rychlé pohyby.

Jenže já jsem člověk energický, vstávám rychle !, vybíhám,pohybuji se rychle, reakce mám rychlé,

všechno musít být teď hned, hraju s dětmi fotbal a

na zahradě dřu většinou téměř každý den tak 8 hodin, když je venku příjemně nebo

raději chladněji, vydržím i celý den pracovat i bez jídla.

Nemám hlad, když jsem zabraná do práce.

Od narození ještě k tomu mám astigmatismus ( bohužel

ten po mně zdědily i moje děti).

Včera jsem byla na kontrole u naší oční lékařce, po vyšetřování oka, které trvalo hodinu a půl,

mě poslala na oční kliniku na CT oka.

Přišla jsem tam o půl desáté a v čekárně bylo přes 60 lidí.

Ordinovali 4 lékaři.

Oko jsem měla naštěstí od mojí doktorky 5x rozkapané, takže jsem nemusela po každém

kápnutí 20 min. čekat.

V čekárně starší paní neustále brblaly.

Zvláště, když se nižší perzonál střídal na obědy.

Přece doktoři se také musí najíst.

Neviděla jsem žádnou sestřičku nebo lékaře jít pomalu,

vždy přefrčeli čekárnou, měli všichni práce až nad hlavu.

Dostala jsem se k hodné paní doktorce, která mně pečlivě vyšetřovala na několika přístroji a

provedla Ct a pak mně ještě odvedla ke specialistovi na sítnice a zůstala tam na vyšetření se mnou.

Pan doktor mě vyšetřoval ještě jiným přístrojem a spolu s paní doktorkou spolu můj stav konzultovali.

Pan doktor mně narovinu řekl, že stav mých očí je velice vážný.

Kromě toho, že mám pohmožděné oko, ale to není to zásadní a

není to způsobeno úrazem,mám zákaly, smršťuje se mně sklivec,

který ohrožuje sítnici. Zákaly jdou odstranit operací, ale u mě to

není možné kvůli sítnici.

( Stejně si myslím, že v pravém oku se mně roztrhala sítnice po laseru

druhotného šedého zákalu. Ono to tak pufne - je to náraz.

Já jsem byla na výměně čočky pravého oka, za rok se mi vytvořil

znovu šedý zákal, následoval laser a za tři měsíce slepota.)

Momentálně vidím tak, jako bych se dívala přes igelit.

Bojím se už něco dělat.

Přesto jsem dnes trhala jahody, které jsem neviděla, ale vyhmatávala jsem je.

Pak jsem si uvědomila bolestivý tlak v očích.

Když jsem se zeptala paní doktorky( ovšem jsem čekala ortel ),

jestli se dá operovat už jednou operovanou sítnici - rychlá odpověď - ne, to už je pak konec.

S ohledem na výše uvedené budu chodit na počítač co nejméně.

Na FB skončím úplně. Na emaily a blogy nanejvýš na půl hodinu denně.

Jenže co budu místo toho dělat, když mám tolik omezení v práci ?!

Něco veselejšího - dnes jdeme s nejmladší dcerkou a

jejím přítelem na večeři do Duranu ( pro znalé poměrů v HK ).

Zítra půjdeme na návštěvu k našim dlouhodobým milým přátelům - manželům,

neviděli jsme se 5 let.

Pořád nebyl čas.

Ale ten utíká a přátelé odcházejí nebo vážně onemocní.

U nás je teď trochu pod mrakem a mouchy jsou dotěrné.

Bude pršet.

Mohlo by pršet v noci, ale bez krup.

Mějte se krásně a Slunce v duši

dáša