Nové komíny na faře

V neděli jsme jeli na návštěvu k našim dlouholetým přátelům.

Sotva jsme vlezli do domku, tak se nám omlouvali,

že mají doma velký binec neb otloukali a řezali kus stropu na chodbě a

všechen prach vířil vzduchem a dostal se škvírami do všech místností.

Ještě jim budou dělat novou dlažbu, takže veškeré věci a

nábytek z chodby mají nastrkané v jednom pokoji.

Klidnila jsem je, že my máme krámama zastavěné dva pokoje, protože

kromě pár skříněk, tady nemáme ještě převezené skříně a knihovny.

Nejprve jsme udělali exkurzi po jejich zahradách a sadem.

Chovají dvě ovečky ( aáách, taky bych chtěla, ale manžel nechce, Olinka se ho snažila přemluvit,

že ovečky nedají práci ), indické kachny ( hodily by se mně na slimáky ) - 5 kusů, králíky ( mají i 5 mláďátek ),

slepice ( taky bych chtěla ) a dva pejsky nalezence - černý labrador byl uvázaný v lese a

střapatého bílého někdo letos v únoru v těch největších mrazech vyhodil z auta

( nenávidím ty lidi, co se zbaví tak nemilosrdně zvířátek ).

Oba jsou krásní a moc hodní a chodí pořád za paničkou.

Potom jsme grilovali masa, jedli spoustu sladkého, popíjeli vínečko a

bylo nám všem jako vždy blaze.

Pusu jsme nezavřeli.

Přijeli jsme domů o půl jedné v noci.

Tu noc jsem spala asi tři hodiny, dělala jsem si starosti o jejich zdraví i

o tom, co mě čeká tento týden.

Protože mně bolely strašně záda a nemohla jsem najít vhodnou polohu,

vstala jsem ve 4 hodiny ráno a uvařila jsem si kávu.

Začalo vycházet slunce, které jsem sice přes strom neviděla, ale

líbily se mi osvícené stromy.

Přijela kominická firma na vyfrézování komínů.

Pokrývala jsem foliemi nábytek a sedačku, a v tom začal řvát jejich agregát.

Uvědomila jsem si, že jsem neviděla Jonáška a šla jsem ho hledat.

Nejprve na louku, ale tam jezdil traktor, takže tam by neutíkal,

protože vrčení čehokoli se Jonášek bojí.

Běhala jsem po celé vsi, ale Jony nikde.

Až když jsem se vracela domů a zrak mi padl na dveře do dřevníku ( dříve chlívek )

a vzpomněla jsem si, že jsem tam po ránu hledala schůdky.

No samozřejmě, Jonášek, to naše malé ťululum, seděl uprostřed místnosti

a vůbec nekňučel ani neštěknul. Možná byl rád, že je daleko od vrčícího nepřítele.

Suť uklidili.

Řetězy, kterými se frézuje.

Budova i komíny jsou hodně staré a komíny mají spoustu různých výstupků.

Vysoké jsou 15 m. Šéf byl u vytržení. Naposledy dělali taky tak vysoký komín,

ale to bylo v třípatrovém činžáku.

Dnes večer musíme zabalit do folie i kuchyň.

Venku začalo lít jak z konve. Jsem ráda, půda potřebuje vodu.

Á, projel blesk a hřmělo docela blízko.

Nevím, nevím, kde zítra budeme hospodařit a hlavně vařit kávu.

Asi v ložnici, ale už i tam máme plno přenesených věcí z obýváku.

Děkuji vám za krásné povzbuzující komentáře a

přeji vám příjemný zbytek dne

dáša