Hodiny hrůzy

Minulý týden jsme měli u nás vnoučata.

Podnikli jsme s nimi několik výletů a poslední den ve čtvrtek

před předáním dětí rodičům jsme navštívili vynikající cukrárnu

v Lestkově - Radvánicích.

V Radvánicích se nachází Šťastná země, ráj pro děti.

V podvečer jsme se vrátili, připravila jsem večeři,

zahráli jsme si deskovou hru Fantom, pak děda jim četl Lovce kožešin a

děti postupně odpadávali a v devět večer už spaly.

Měla jsem tedy čas na čtení zpráv, mailů a vašich článků na blozích.

Padlo mi do očí tučné písmo, v levém rohu jako první zpráva :

teroristický útok v Barceloně!

Zastavilo se mně srdce a hned jsem popadla telefon a volala Kristýnce,

jestli je v pořádku se svým přítelem.

Strávili spolu dovolenou v Pyrenejích a tento den se vraceli do Barcelony

s tím, že tam Kikouš zůstane u kamarádky a přítel odletí domů,

nemohl si vzít delší dovolenou.

Telefon vyzváněl a vyzváněl.

Vytáhla jsem mapu Barcelony a hledala byt, kde by měli být.

Byt kamarádky se nachází hned v ulici, která odbočuje z té hlavní,

kde se odehrál atentát.

Zvonila jsem a zvonila, nikdo to nebral.

O půl noci jsem se rozhodla, že zavolám na ambasádu.

V tom zavolal její přítel, že jsou v autě a jedou ( ona řídila ) se ubytovat

na tuto noc asi sto kilometrů od Barcelony.

Byl velice vážný a říkal, že mně K. zavolá.

Zavolala a byli v pořádku.

Uklidnila jsem se a šla spát.

Ráno jsem pustila rádio a slyšela jsem, že byl další atentát v noci

asi sto kiláků od Barcelony.

Hlavou mně letělo, tak přeci je teroristi dohnali.

V tom volala dcera, že jsou v pořádku a jedou do Barcelony.

Vyslovila jsem velké obavy, zvláště když tam pak zůstane sama.

Řekla mně, že Barcelona je teď nejbezpečnější místo na světě.

Na každé křižovatce po cestě stáli vojáci se samopaly.

V samotné Barceloně je jich jak much.

Vzpomínám si na rok 1989, kdy jsme jeli do Bělehradu vlakem na pozvání manželovy tety.

V Budapešti na nádraží podle vagonů před každými jejich dveřmi

ve vzdálenosti asi 1,5 m stál voják se samopalem a vlčákem.

Byl to strašný pocit.

A dnes je 21. srpna - to byl také strašný pocit, mysleli jsme, že začíná válka.

Dunění letadel bylo hrůzostrašné.