Netušila jsem
jak těžké je soužití s malým tvorečkem koťátkem. Naše Mášenka je velice roztomilá, ale nikdo mě nevaroval, že kotě se rovná malému děťátku, které začne lézt, a to velmi rychle. ( Chi,chich, pmatuji si brášku, který lezl dozadu jako rak a když zarazil o něco, začal strašně brečet. ) Přečetla jsem si několik knih a na netu, co všechno koťátko nutně potřebuje a jakým způsobem ho máme vychovávat. Hodně vymazlit - na to si Máša u nás nemusí stěžovat. Chovám ji, chodíme od okna k oknu, aby se podívala, co se děje ve vesnici. V noci mně spí na vlasech za krkem a přede tak hlasitě, že nemohu usnout. Přitom mě pacičkama s vytaženými drápky masíruje a žužlá mně na kůži. Jde ještě o reflex sání od maminky. Můžu vám říct, je to dosti bolestivé. Jonášek spí přitisknutý k mému boku a hlavičku má položenou v místě mého srdce. Ovšem, když se Máša rozhodne, že po nás bude skákat jako klokan, Jonášek vyletí zpod peřiny, štěkne a běží spát na gauč do kuchyně nebo na křeslo v obýváku. Jakmile seskočí z po...