Je nás víc

Letošní rok u nás byl bohatý na mláďátka.

Dnes půlroční Kubíček už leze a snaží se s oporou postavit.

Což se mu snažíme omezit kvůli páteři.

Je to můj prasynoveček.

Toto letí!

Pod pratetou jsem si vždy představovala starou paní okolo 80 let.

Docela mně to překvapilo, že jsem se stala pratetou. A to už podruhé, má sestřičku Anetku.

Vzpomněla jsem si na svoje tři pratety, které mně připadaly strašně staré v mém dětství.

Když jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že nejstarší prateta

zemřela v 73 letech, když mně bylo 23 let.

Další prďolka k nám přišla koncem října ve svých 10 týdnech.

Já, která jsem se vždycky bála koček, pořád měly vytažené drápky a jednou, asi v mých 7 letech

na mě skočila veliká kočka ze sloupku u branky do zahrady u mojí kamarádky. Spadla jsem na zem.

Neměla jsem o ně zájem. Jen ta pohladit a jít dál.

Milovala jsem vždy pejsky, to jsou parťáci.

Kočky si dělají , co chtějí, můžete na ně volat a nic se neděje.

Našim mladým sousedům se narodilo 6 koťátek a k tomu ještě měli jedno májové kotě.

V den, ve kterém se narodila, jsem se s vnoučaty byla na ně podívat. Takové malé slepé kuličky naňahňané u mámy na sobě.

A děcka hned : " tamto si vezmeme a to taky".

Nebrala jsem to vážně. Zarazilo mně, že po našem návratu z dovolené, mně Káťa ( sousedka )

radostně oznamovala, že s těmi koťátky pro mě počítá.

Ztuhla jsem. Ále, však si je někdo rozebere, jsem si pomyslela.

Mezi tím mně volala ke konci října starší dcera, jestli náhodou nemají kocourka.

Jejich Brouček před 2 lety umřel a Berušce bylo smutno.

Šla jsem se zeptat - měli jednoho kocourka. Objednala jsem ho pro Ninušku.

Když jsem odcházela podal mně do náruče soused kotě, které se mně líbilo.

Bleskurychle vzal pytel s kočkolitem, granulemi a masíčkem a šel se mnou k nám.

Pane jo, byla jsem vyděšená, bála jsem se, jak bude reagovat Jonášek.

Nastal obrovský cirkus, Jonášek k ní čichnul a ona začala ječet, prskat a roztáhla všechny drábky.Syčela!

Jonášek se polekal a utekl.

Co vám mám říkat, lítala tady jako tornádo a Jonášek v kuse tři dny štěkal a štěkal.

Třeštila mně hlava a nic jsem na zahradě a v domě neudělala, protože jsem uklidňovala jednoho nebo druhého.

Jonášek ještě žárlí, musím je hladit oba současně. Máša ( tak ji pojmenovala vnučka )je zákeřná,

když mu utírám špinavé tlapky ze zahrady, ona mu okusuje ocásek! Vůbec se mu to nelíbí a pak ji honí.

Máši je všude plno a je všude. Na záclonách, skáče na stůl, ostrůvek linku i sekretář, do dřezu.

Ukousala všechny květy vánočního kaktusu.

Skočila na okno a sklo jen zařinčelo. Schovává se za krbovými kamny, sežrala mně půl jogurtu, našla jsem ji s hlavou zabořenou v másle, snědla cukroví . Vzájemně si vyžírají misky, pijí vodu z jedné misky svorně vedle sebe.

Naštěstí hodně spějí - za sebou na pohovce jako vagonky. A je konečně na chvilku klid.

( Bohužel zmožená klimbám taky - což je nevídané. )

Nemám chvilku pro sebe, oči abych měla i na zadku.

A to jsem netušila, že toho denně nakaká vrchovatou lopatku a jako konvalinky to tedy nevoní.

Ráno jsem málem dostala infarkt - nachystala jsem Jonáškovi léky ( na srdce a klouby a na páteř - celkem 4 ).

Jony ještě nebyl probuzený a nechtěl žrát. Léky zabalené v šunčičce jsm dala na vysokou lahev na vyšší ostrůvek).

Šla jsem otevřít dveře do zahrady, aby se Jony proběhl. HNed jsem se vrátila a..!

Šunka pryč, menší léky sežrané a ten nejvetší ( asi 1.5 cm dlouhý ) měla rozkousaný.

Volala jsem na veterinu, paní doktorka mě uklidnila, že je zbytečné, abych jela na veterinu třičtvrtě hodiny, že už to bude mít vstřebané. Naštěstí celá balení schovávám ihned do šuplíku.

Takových starostí a strachu s Mášou!

Ale už bych ji nevrátila. V noci mně spí za krkem a vrní strááášně hlasitě.

Jsem poškrabaná od paty až po krk a obličej.

Ráda mě češe.

Je taková heboučká a mám ji ráda.

P.S. Co já se navzpomínala na Libušku a Lilianku!

Mně připadá, že u nich kočičky jen sedí na radiátoru a koukají z okna Nevinný