dauma

Minulý týden nám z ničeho nic vykvetl mečík. Vloni jsem si koupila asi 15 holandských mečíků na výstavě v Lysé nad Labem. Všem vyrostly listy a květy nikde. Jestli to bylo tím vedrem a sem tam zaléváním, nevím. Další mají nasazeno na květy, které se už asi nerozvinou. Škoda. Nebo že by to byly nějaké pozdní mečíky ? Na zahradě nám ještě kvetou : zmatený mečík škumpa Je velice krásný strom, jehož koruna má tvar deštníku a na podzim rudou barvu listí, ale její kořeny sahají snad k Severnímu moři a k Lamanšskému průlivu. Vzešlo snad 15 škumpiček od miminek po vysokého puberťáka. Už z něho byl skoro strom. Ty menší pravidelně likviduji, ale k těm vyšším se dostal manžel až letos, když se nemohl dívat na tu spoušť, kterou jsem způsobila sestřiháním pustorylu, břečtanového plotu sousedů z naší strany a zmizely škumpy do 1 metru. Nyní vzdychá, že je vzadu zahradě prázdno. Ale není, břečtan se už zase " utěšeně" k nám plazí. rudbekie A vidíte, už má plíseň - to je to, co mi na nich v...

Na podzim chodím ráno s Jonáškem na procházku do lesa. Všude na cestičkách leží hnědé listí. Je to stejné jako vloni, ze zelené barvy se listí zbarví do takové škaredé hnědé ( já jí říkám " pokakaná "). Jonášek se svou barvou kožíšku je pro mě často neviditelný. Pojďte se s námi projít..... Bylo tam moc krásně. Děkuji vám za vaše krásné a milé komentáře. Užijte si, kdo chodí do práce, den volna a všem vám přeji spokojené dny. dáša

Jonášek měl zase problémy se zádíčkama a musel jezdit na injekce a brát antibiotika. Zničeho nic po ranní studené procházce najednou začal mít bolesti a seděl nehnutě. Ptala jsem se pana doktora, jestli si záda nemohl nachladit a on i to mimo jiného připustil. Po večerech jsem pletla svetr pro našeho miláčka. Ještě před 20ti lety bychom se smáli (a to jsme se tedy opravdu tehdy smáli - ovšem ne před páníčkama ), že za chvilku budou mít pejsci i bačkůrky. A to jsme vůbec netušili, co se všechno v té době v Americe pro domácí mazlíčky vyrábí!? Náš Jonášek se nejen nerad fotí, ale nechce si ani změřit své míry na nový svetýrek. Jakmile se blížím s krejčovským metrem začne lítat po místnostech jako zajíc. Nemám šanci ho chytit. Musím použít lsti a nalákat ho na šunkový salámek. A v tom ho rychle chňapnu, ale on ještě rychleji se převrátí na záda a mele sebou. Zkoušela jsem to, když usnul, ale ani tak se mi nedařilo. Pomohl mi manžel, že se ho snažil držet, ale on s sebou mrskal, že jsem vů...

V pondělí 19. 10. 2015 se konal v sále Lucerny koncert Spirituálu kvintet. Zahájili písničkou Zelené pláně. Následovalo vzpomínání na bývalé členy souboru, ať žijící i těch, kteří odešli z tohoto světa. Bylo to velmi dojemné. Ze zakládajících členů již žije jen Jiří Tichota. Spirituál poděkoval všem bývalým kolegům a spolupracovníkům i dalším vyjímečným a slavným hostům, kteří přišli ozdobit jejich vzpomínání: paní Dagmar Peckové, Hradišťanu a jarku Nohavicovi. Spiritual kvintet má nyní sedm členů. Koncert byl špicový! Trval včetně 20ti minutové přestávky 4 hodiny. Atmosféra báječná! No prostě bomba! Zdravím vás všechny s hlavou v oblacích, ve které mi zní tóny písní z koncertu. dáša

Už třetí víkend jsme sbírali opadaná jablka. Velký vítr je očesával rychleji než my. I při sbírání se sypaly jablka na moji hlavu. Na dvou menších stromech starých odrůd jsme už neviděli ani jedno jablko, jen na Welthy zbyly tři. A ty mám nejraději, jsou šťavnaté, nemouční, ale musí se snít do třech měsíců. Sbíraná jablka jsem roztřídila podle odrůd hned pod stromem do šesti beden. Dobrá jsem vybrala na jídlo a na pečení, zbytek na mošt, shnilá na kompost jsem házela do kolečka. Ještěže mně koupil manžel v létě elektrický hrnec na zavařování, protože jsem hodně zavařovala a když nebyl doma, musela bych starý hrnec nosit se sklenicemi na ochlazení do vany. Sám hrnec byl těžký. Nosila jsem si ho léta sama ( pokud nebyl manžel doma ), ale po všech operacích očí a naposledy před třemi roky, kdy se mi odtrhla celá sítnice a ještě se potrhala, nesmím sklánět hlavu dolů a hlavně nesmím nosit více než tři kila. Musím dělat pomalé pohyby ( to je pro mě to nejtěžší ), např. sebrat něco z podlahy...

...kolem mě proletělo září a najednou je tu skoro polovinu října. Mám ráda barvy podzimu : vínovou, zlatou, fialovou. Při procházkách s Jonáškem obhlížím zahrady. Strom moruše u nás na faře. Při vjezdu do dvora na nás zazářila zlatými listy moruše. Manžel vynášel z auta dlaždice do domu a já jsem se vrhla na sbírání spadaných jablek. Mobil jsem si vzala s sebou na zadní zahradu, že si strom vyfotím. Posbírala jsem jablka v zahradě, potom na dvoře a padlo šero ( no co bych chtěla, přijeli jsme o půl šesté večer a v tu chvíli bylo skoro osm ). Bylo mi to líto, že tu krásu už nevidím. Myslela jsem si, že ještě aspoň tu zlatou aspoň trochu zachytím, bohužel byla ta tam. Za chvilku po vyfocení byla tma. ( v tom stromě vidím smějícího se bišonka ) Jeli jsme večer domů, neb momentálně nemáme zapojená kamna ani krb - chybí jen taková "maličkost" - trouby. To mně připomnělo, že musím zítra zavolat kominíkovi, aby zkontroloval komíny a propočítal, jestli vlastně pro naše krbová kam...