dauma

Jonášek s Mášenkou se asi mají rádi. Je až dojemné pozorovat, když Jonášek oblízne celý její obličejíček. Nebo když si dávají pusinky. Naštěstí oba hodně spinkají, Máša mimino a Jonášek jí dělá maminku. Na pohovce spolu spí vedle sebe nebo se aspoň dotýkají. V noci spinkají jako vagonky za sebou uprostřed postele mezi námi. Jonášek rád usíná pod peřinou na mém boku a hlavičku má položenou na mém rameni nebo na břichu. Jakmile přikluše Máša, vyhrabe se z peřin a srovnají se do řádku za sebou. Bohužel Mášenka se budí kolem čtvrté ráno. Začne nahlas vrnět a chodí mně po hlavě a chce se dostat pod peřinu, aby se mně přisála a hryzala na holé ruce, a přitom packama s otevřenými drábky si mě plete s její maminkou. Mám jemnou pokožku a kolikrát mám na ruce modřinu ( zrovna dnes ). Já se bráním tím, že se zababulám od hlavy až k patám do peřiny. Ona pak vzteky vyskočí do výšky a dopadne na mě jako pytel mouky. A k tomu je hrozně hlučná, nadává mně, strašně vříská. Tady spinkají jako nemluvňátk...

...doma v adventu a o Vánocích. První adventní týden jsem začala péct. Nejvíc vanilkových rohlíčků - 5 kilo. Když pejsek s kočičkou snídá. Týden před Vánocemi jsem stihla zařídit, aby nám firma před vjezdem na dvůr zpevnila cestu. Než jsem se nadála, byla zem vyhrabaná. Volala jsem manželovi do práce, že do dvora nevjede. Odpoledne vyhrabali a druhý den ráno byli hotovi. Báječná firma a velice příjemný majitel. Jeden den v posledním týdnu jsem hlídala Semíka. Jde o štěně australskéh ovčáka, který je 3x delší a 2x vyšší než Jonášek. Semi se chtěl hrát a dlachnil Jonáška pod sebou. Začal cirkus, roztřeštila mně hlava. Pořád jsem je odtrhovala, ale Semi se nedal. Dcera mně tvrdila,že celý den spí a já jsem věřila, vždyť je to štěňátko, ale kdeže. Jonáškovi se hra nelíbila, zavřela jsem ho chudáka do ložnice. Strašně nepřetržitě štěkal. Dcera neustále volala, jak to jde. Kyž cítila v mém hlase napjetí, tak mně řekla, ať nechám Jonáška, aby si ho srovnal. Neměla jsem odvahu, protože, Jonáše...

Jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě je, když najdete odvahu nechat odejít to, co nemůžeme změnit. Ani nevím, jak mám začít psát o něčem, čeho mám plnou duši už od dětství. Nemám uspořádané myšlenky. Motají se mně v hlavě společně s bolestí i radostí v duši. Jako na houpačce. Na FB mně přišlo výše uvedené moudro. Hluboce mě to zasáhlo. Rozplakala jsem se. Od útlého dětství jsem byla uzavřená. Hrála jsem si s dětmi na ulici, ale nejraději jsem byla sama. Hodně jsem sedávala na širokých schodech,pozorovala oblohu, vlaštovky, poslouchala déšť. Promlouvala jsem si sama se sebou nebo jsem hleděla "do blba". Bylo mně dobře. O hodně později jsem si uvědomila, že to vlasně byla meditace. Klid v duši. Mým nejlepším parťákem byl můj milovaný děda. Seděli jsme spolu na lavičce na dvoře, drželi jsme se za ruku nebo jsem dala hlavu na jeho klín a mlčeli jsme. Byli jsme spolu spojeni dušemi a rozumněli si i bez řeči. Vycítili jsme vzájemně, co koho trápí i z čeho se radujeme. Měli jsm...

jak těžké je soužití s malým tvorečkem koťátkem. Naše Mášenka je velice roztomilá, ale nikdo mě nevaroval, že kotě se rovná malému děťátku, které začne lézt, a to velmi rychle. ( Chi,chich, pmatuji si brášku, který lezl dozadu jako rak a když zarazil o něco, začal strašně brečet. ) Přečetla jsem si několik knih a na netu, co všechno koťátko nutně potřebuje a jakým způsobem ho máme vychovávat. Hodně vymazlit - na to si Máša u nás nemusí stěžovat. Chovám ji, chodíme od okna k oknu, aby se podívala, co se děje ve vesnici. V noci mně spí na vlasech za krkem a přede tak hlasitě, že nemohu usnout. Přitom mě pacičkama s vytaženými drápky masíruje a žužlá mně na kůži. Jde ještě o reflex sání od maminky. Můžu vám říct, je to dosti bolestivé. Jonášek spí přitisknutý k mému boku a hlavičku má položenou v místě mého srdce. Ovšem, když se Máša rozhodne, že po nás bude skákat jako klokan, Jonášek vyletí zpod peřiny, štěkne a běží spát na gauč do kuchyně nebo na křeslo v obýváku. Jakmile seskočí z po...

Úplně náhodou jsem zahlédla na Netu, že v říjnu přijede moje oblíbená zpěvačka z dětství. Můj obdiv mě neopustil ani po těch mnoha letech. Poslouchala jsem ji ( i jiné zpěváky ) v posteli pod pěřinou z tranďáku na Radiu Luxemburk. Manžela jsem pověřila, ať objedná lístky. On zapomněl. Pak se v objevilo v radiu oznámení, že zpěvačka přidala ještě jeden koncert. Už jsem se s lítostí vzdala koncertu, protože jsme měli velká vydání - za komíny jsme zaplatili 180 tisíc. Naši vnuci hráli v Uherském Hradišti soft ball, chodili jsme na každé utkání. Družstvo juniorů Joudrs Praha se stalo mistrem republiky juniorů za rok 2016 až 2017. A náš vnuk byl prohlášen za nejlepšího hráče. Fandila skoro celá naše rozvětvená rodina - přijeli i z Brna a z HK. Po utkání za mnou přišli všichni mladí a popřáli mně předčasně k narozeninám a podali mně v obálku a v ní lístky na koncert Mirrelle Mathieu. Vyrazilo mně to dech a rozbrečela jsem se. Můj sen se po desetiletích splnil - viděla a slyšela jsem ji na ži...

Letošní rok u nás byl bohatý na mláďátka. Dnes půlroční Kubíček už leze a snaží se s oporou postavit. Což se mu snažíme omezit kvůli páteři. Je to můj prasynoveček. Toto letí! Pod pratetou jsem si vždy představovala starou paní okolo 80 let. Docela mně to překvapilo, že jsem se stala pratetou. A to už podruhé, má sestřičku Anetku. Vzpomněla jsem si na svoje tři pratety, které mně připadaly strašně staré v mém dětství. Když jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že nejstarší prateta zemřela v 73 letech, když mně bylo 23 let. Další prďolka k nám přišla koncem října ve svých 10 týdnech. Já, která jsem se vždycky bála koček, pořád měly vytažené drápky a jednou, asi v mých 7 letech na mě skočila veliká kočka ze sloupku u branky do zahrady u mojí kamarádky. Spadla jsem na zem. Neměla jsem o ně zájem. Jen ta pohladit a jít dál. Milovala jsem vždy pejsky, to jsou parťáci. Kočky si dělají , co chtějí, můžete na ně volat a nic se neděje. Našim mladým sousedům se narodilo 6 koťátek a k tomu je...