dauma

Ve Šťastné zemi se nachází také Geopark. Tento park leží ve strži s velkými mechem porostlými skalami. Jde vlastně o naučnou interaktivní stezku. Jsou zde vystaveny horniny, které se nacházejí ve zdejší krajině, vyhotoveniny tvarů krystalů nejvíce se vyskytujícich hornin, vybudovaná napodobenina toku řeky Jizery - děti vlijí vodu u pramene a ta teče a vytváří přesně meandry, naplaveniny a vymleté břehy - celý tok řeky je veden pískem. U všeho byly přesné popisy -např. o jakou horninu se jedná a co v sobě obsahuje, jak vznikají meandry apod. Líbil se mi visutý lanový most nad strží a přechod nad bažinou přes nášlapné kusy dřevěných desek. ( obojí se dalo obejít po cestičce ) Nad bažinou tancovaly divoženky ze slámy. Děti byly napjaté a nadšené. Přes visutý most šly třikrát. Přes bažinu šel jen vnouček s dědou, protože nášlapné desky měly dost velké odstupy - muselo se vlastně přeskakovat. Ani můj krok nestačil, abych dosáhla na další desku. Obě děti se bály, že je bažina vcucne. S vnučk...

Tak a teď jsem naštvaná na nejvyšší míru - u nás se říká jako grenadýr. V rodině máme těžce nemocného člověka, který leží již tři měsíce v nemocnici. Nejdříve na interně a pak ho přeložili na doléčovací péči s tím, že ho tam zase zrehabilitují - rozchodí. ( Dlouhým ležením přestal chodit.) Nic z toho se neděje, ani na záchod s ním nechodí, lehčí je to do plenkových kalhotek!!!! A jemu to začalo vyhovovat. Pořád tedy leží a zase už nejí (měl úplný rozpad minerálů, protože velmi málo jedl, upadl do bezvědomí. Přispěl k tomu i dlouhodobě neléčený vysoký tlak ( absolutně nespolupracuje, u lékaře nebyl osm let ). Na druhé straně ho na tomto oddělení přihlásili na operaci šedého zákalu, protože nevidí ani na televizi, nečetla už aspoň 5 let. Byli jsme všichni šťastní, že bude moci přijímat nějaké podněty a ne se jen dívat do stropu. Naše radost skončila včera - v této nemocnici zrušila pojišťovna lůžkovou část a stala se ambulantním zařízením! Podotýkám, že jde o město se 36 tisíci obyvatel ...

Včera večer jsem opět prohlížela knihy o interierech a vzdychala a obdivovala různé detaily a věci a hledala další inspirace už asi po xté. Co kdyby mě zaujalo něco, co jsem dříve nepostřehla. Nad mnohým manžel obrátí oči v sloup, když mu radostně ukazuji např., že OPRAVDU nemusí být u jídelního stolu všechny židle stejné. On má rád všechno učesané, já naopak ležérní až bohémské, všude spoustu pomačkaných polštářů, stolků s křeslem pro jednoho, aby měl své soukromí, pohovky apod. Neustále se mnou probírá, jestli jsem si nerozmyslela, že v kuchyňské lince nechci dvířka a místo horních skříněk jen police. ( Stejně jsem v posledních letech - od koupi fary - nakoupila police po bazarech nebo některé nechala vyrobit na zakázku (( v nich máme nyní v kuchyni a v ložnici doma samé knihy.)) Manžel je velmi hodný, ale každý svůj nápad musím tvrdě probojovávat a pokud to nebude hotové, dotud budu slyšet, že se mu to nelíbí a běhá s metrem a předvádí, jak budu vařit. Také chtěl vysoké horní s...

I letos jsme si s vnoučátky pěkně užili prázdniny. Výletů nebylo tolik, jako jindy, protože na začátku jejich pobytu u nás jsme měli velké problémy s autem ( popsala jsem nedávno ). Na netu jsem našla Šťastnou zemi v Radvánovicích. Mezi Trutnovem a Jičínem. Cestou byl nádherný pohled na hrad Trosky z několika stran, jak se silnice klikatila. Vstupné je 100 Kč na osobu, paní nám počítala o jednoho člena méně, když viděla naši drobotinu. Atrakce jsou, mimo malování na obličej, jízda na čtyřkolce, koloběžce motorové a na koni, v ceně vstupenky. Šťastná země je obrovský areál s mnoha atrakcemi z přírodních materiálů, mimo trampolín, jízdy na čtyřkolce a koloběžce. Jsou zde také stánky s občerstvením, s přírodními hračkami, korálky, pastelkami, luky apod. a stánek s malováním na obličej. Hygienické zařízení čisté. Platilo se uvnitř areálu čtyřlístkama, které jste nakoupili hned u pokladny. Hned ve stánku s korálkami ( hned za pokladnou ), jsem nakoupila věci za všechny čtyřlístky a ještě je...

Jsem už druhý týden vyřazena z provozu. A nejen já, ale i manžel, a tento týden se k nám přidala dcera. Museli jsme jít i k lékaři, protože jsme měli vysoké teploty a bolel nás celý člověk. Jde o virovo-bakteriální virus, dostali jsme antibiotika ( ta jsme neužívali ani nepamatuju ). Bylo strašné vedro a do toho jsme se potili - no to bylo žůžo . Po dvou dnech spaní a pocení nás bolely záda a nemohli jsme najít polohu, která by nám ulevila. Já nemám normálně ráda horko a už vůbec ne pocení, ani z horka. Už desátý den nevydám ani hlásku. Vzpomínám si na nejstrašnější pocení v mém životě při dlouhotrvajících vysokých horečkách. Byla jsem v nemocnici na očním, protože jsem dostala alergii na posečenou louku, měla jsem vysokou teplotu a v místě nebyl lékař, aby mi předepsal antibiotika. Takže jsem měla z horeček zánět oka. A horečky trvaly už tři týdny, nevěděli si se mnou rady. Jednou přinesli velký černý gumový pytel, do kterého jsem musela vlézt. Kapuci mně utáhli tak, že přesahovala až...

Už čtrnáct dní před příjezdem vnoučátek, jsem vyhledávala výlety se zábavou pro děti. Manželovi jsem napsala dlouhý seznam věcí, které má nakoupit. Ve středu mi najednou po obědě zavolal, že má plné auto nákupu a auto mu scíplo na velké křižovatce a že už volal odtah. Naštěstí mu v opravně půjčili svoje volné auto. V pátek bylo auto hotové ( byl vyměněn odstřikovač paliva - nevím, jestli je to ten správný výraz ) a manžel jel na faru odvézt spoustu věcí, protože při naložení dětí s kolama , koloběžkama, kol. bruslemi, helmami a sedačkami by nám to do auto nevešlo. Všechno tam odvezli, povlekli postele, posekali znovu trávu a večer jeli zpátky. O půl desáté večer mi volal, že auto nejede a odtah přijede do dvou hodin. Opět to byl odstřikovač - druhý. Při první opravě vypadal v pořádku. Nedá se to dopředu poznat, kdy vyplivne. Auto nechal odtáhnout k servisu - je to na konci města a stálo tam osaměle. Když přišel domů, tak jsem mu řekla, že v novinách jsem četla, že letos vykradli auta...

Možná je to jen zrovna ta bábovka, kterou běžně pečete, pro nás znamená rodinnou tradici po manželově babičce, která ji vždy pekla vnoučatům k narozeninám. Všichni se na ni těšili, byla to pro ně vzácnost. Já ji také peču při zvláštních příležitostech ( návštěva, příjezd vnoučat nebo mých dětí, na žádost - hlavně zeť ), manžel si ji objednává k narozeninám vždy. A proto jí říkáme narozeninová, tak jak jí říkala oma. 12 dg másla, 250 g cukr moučka a 3 žloutky se vyšlehají ( utřou ),přidá se trochu vanilky ( van. cukr ), citronová kůra nastrouhaná, 1/8 l studeného mléka, 1 prášek do pečiva, 20 dg polohr. mouky, 10 dg mletých ořechů, kakao a nakonec sníh ze tří bílků. Peče se zvolna 3/4 hodiny. Pocukrujeme. Bábovka byla během hodiny snězená. Taky máte rádi sladké ? Já velice.