dauma

maminčina starost. Dnes se rozdávalo vysvědčení a nastalo nejkrásnější období v roce - prázdniny . Slovo prázdniny ve mně pořád vyvolává volnost, nadšení, radost, touhu něco prožít, těšit se a mít se prostě báááječně. Dodneška mám v mysli graficky zobrazený kalendářní rok v podobě kruhu, který je ovšem nahoře zploštělý u měsíců červenec a srpen. Náš vnouček přinesl samé jedničky. Toto letí. Za chvíli bude září a pak už říkám, že budou Vánoce. Jo, ach jo. A v září jde poprvé do školy naše vnučka. Vytáhla se, už to není to malé faldíkové dítě, nohy má už jako dívenka štíhlé. Ale bříško ještě má jak holub, takže je ještě malým dítětem. A teď je jejich rodina na cestě na Korsiku. Pořád na ně myslím. Už musí být daleko za hranicemi. A na silnicích tak strašný provoz. Mladší dcera se dozvěděla tuto středu, že ji přijala britská firma, sídlící na byznys třídě v Londýně a v pondělí nastupuje. Přišlo to jak blesk z nebe. Kanceláře má firma přímo za katedrálou Sv. Pavla ( tam měla Diana svatbu )...

Dnes jsem s Jonáškem byla poprve na trošku delší procházce - asi 200 m. Je veselý, ocásek už má nahoře a neustále s ním vrtí a snaží se dělat psí kusy, i když mu to nejde. Ještě zadníma nohama "tančí " , ale už vyskakuje na postel a na křeslo. Má, chudáček, utrum na koukání z okna, kdy sedával na zadním opěradle sedačky s nosem na okně. Na veterině měl pan doktor radost a předvedl mně další způsob rehabilitace svalů. Pan doktor s námi ještě vždy chodí ven před ordinaci, aby viděl, jak Jonášek chodí, protože na hladkém povrchu v místnostech se mu rozjíždějí nožičky, což mu nebrání v rychlému pohybu vpřed. Má utěkácké úmysly, ale musí chodit na vodítku. ( Na faře měl manžel nápad, že zavře bránu a Jonáška pustí volně. Než jsme se otočili, byl v čudu. Mohli jsme se ukřičet, ale nereagoval. Hledala jsem ho u jeho milovaných " přítelkyň ", ale ani tam nebyl. Asi po hodině se vrátil přes hektarovou louku zpět a usnul jak dudek.) Pan doktor nám řekl, že už se to pravděpodo...

Už několik let vlastním knihu Český rok od jara do zimy od autorky Mileny Motlové. Svatému Jánu je věnováno v knize několik stránek. Jan Křtitel měl silnou pozici v křesťanském náboženství a vklouzl do pranostik a lidového rostlinného názvosloví. V předvečer sv. Jana Křtitele bylo zvykem stlát svatojánskou postýlku z devatero kvítí.: O svatém Janě každý kvítek volá : " Utrhni mě!" Devítce jako číslu na konci řady byla přisuzována magická moc. Složení devatera kvítí bylo různé, ale vždy obsahovalo květ černého bezu, dobromysl, mateřídoušku a jitrocel. Odvary ze sušených bylin - heřmánek,chrpa, kopretina,vlčí mák, máta,mateřídouška a šalvěj - se léčila řada nemocí lidí i dobytka. Za všelék byl považován květ černého bezu a máta. Magickou moc rostlin umocňovalo i jejich zvláštní pojmenování. Svaté dřevo - lípa - mělo chránit dům - domácnost se zdobila lipovými ratolestmi. Magická moc se přisuzovala i božímu dřevci - brotanu, bylině Sv. Jana Křtitela - pelyňku černobýlu, holi sv....

Zaujala mě soutěž vyhlášená Helenkou Sychrovou a rozhodla jsem se přihlásit. Fotografováno bylo v červenci 2013 mobilem ( nový foťáček jsem dostala až v srpnu téhož roku). Vstupní dveře mají svoji patinu, moc se mi líbí, mám ráda staré odrbané věci. Venkovský toskánský a provensálský styl - dnes se označuje jako vintage styl. Ovšem tyto dveře byly poničeny a upravovány domácím rádoby kutilem asi před 30 lety . Dveře budou opraveny tak, aby nebyly vidět amatérské zásahy. Dostanou i nový nátěr, který, doufám, se brzy zase deštěm oprýská. Dveře byly natřeny kdysi sytě zelenoubarvou a časem a povětrnostními vlivy získaly vzhled provensálského venkova. Součástí dveří je dělené okno - pohled z vnitřku - obrůstá břečtanem. Okna stejné budovy jsou špaletová,opatřená vnitřními okenicemi a nádhernými původními kličkami. Okno na schodech vedoucích do sklepa - opět zarostlé břečtanem. S tímto článkem se přihlašuji do soutěže u Helenky. Přeji vám všem příjemný víkend a moc vám děkuji za vaše koment...

Vracím se do dubna, kdy přijela dcera s celou rodinou na návštěvu. Rozhodla jsem se, že si chci dceru i zetě a vnoučat užít, nebudu vařit a půjdeme na oběd do restaurace kam mohou i pejsci. Zároveň s námi přišli také manželé s pejskem. Do patra vedly široké bytelné dubové schody a oni na ně zamířili. Manželé vyšli nahoru, ale pejsek zůstal pod schody. My jsme měli stůl vedle schodiště, tak nás ta scéna zaujala. Mladá paní se vrátila dolů a lákala pejska, aby šel za páníčkem a tahala ho za obojek, ale ten se ani nehnul, jen jí olízl obličej. Byl to takový dobráček. Pak sešel pán dolů, vzal pejska za obojek a táhnul ho za neustálého chválení nahoru a paní ho hladila. Vyšel jen předníma nohama na první schod a okamžitě se otočil dolů na podlahu. Pániček s paničkou mu dali čuchnout velkého kusu pečeného masa a šli pomalu po schodech nahoru a lákali ho. Kdepak, seděl pod schody a jen na ně toužebně hleděl a začal, chudáček, kňučet. Naštěstí se uvolnil malý stolek vedle schodů, tak to vzdali...

Minulý pátek jsem vařila dvě jídla - jedno na večeři místo obědu pro manžela a druhé na sobotu na faru, protože tam veškerý čas patří zahradě a sadu. A byla jsem tak šikovná, že jsem si o rozžhavenou pánvičku popálila ruku. Postříkala jsem popáleninu Aloe Vera. Jonášek několi dní nemohl spát a trpěl v této poloze. Někomu jsem v komentáři psala, že máme na našem pozemku 15 keřů bezu, ale při sbírání bezu jsem zjistila, že je jich přes třicet. U stodoly, za stodolou, u bývalého chlívku pro kozy, okolo zadní zahrady a v sadu tvoří živý plot. Rozkvetlé bezy vypadají nádherně. Jsou jak nevěsty. Vidíte tu tajemnou branku z louky ? O ní věděl první Jonášek Naloženo v autě - koupené jahody a natrhaný bez - i tom pytlu. Trhala jsem bez přes tři hodiny a na slunci mně zrovna nebylo nejlépe. Měla jsem už velkou hromadu květů i květů s listy, Když v tom přišel manžel a že mi přinese žebřík, protože obrovské květy jsou vysoko. Podívala jsem se na něho vyvalenýma očima a utírala si pot z čela, proto...

Jak nastanou vedra, nemám chuť na teplé jídlo. Vymýšlím různá studená jídla. Toto jídlo je velice rychlé. Ingredience : Květák ( podle počtu osob veliký - já jsem pro nás dva dala půl obrovského květáku ) Zakysaná smetana - já dala 330 ml Vejce - podle chutě - dala jsem uvařit na tvrdo dvě Rajčata- podle chutě Salám - jakýkoli Pepř Sůl Uvaříme květákové růžičky, zchladíme a vidličkou pomačkáme. Chladné smícháme se zakysanou smetanou, osolíme, opepříme. Zarovnáme do hlubší mísy Velikosti dle počtu strávníků ( hloubka asi 3 cm.) Nakrájíme v libovolném množství na měsíčky vejce a rajčata, uprostřed ozdobíme salámem, šunkou apod. DOBROU CHUŤ Dáša P.S. Jonášek je na tom zase ještě lépe, ale ještě mu padá zadeček a nezvedne nožičku při čurání. Nesmí ještě chodit, ale už má utěkácké úmysly. Chtěl vylézt na schod a skutálel se zpět. Moc mu už chybí procházky. Mně taky. Pořád ho nosíme. Držte nám pěsti, my to zvládneme! Moc se snažíme. Děkujeme vám všem za podporu Nechci to zakřiknout Ale už ud...

Synagoga v centru Uherského Hradiště byla postavena v novorománském stylu. Jedná se o bývalý židovský templ. V roce 1875 byla vysvěcena rabínem Muhmsamem z bzenecké diaspory. V roce 1904 budova prošla secesní úpravou a byla obohacena o kopuli. V r. 1941 byla nacisty a místními členy Vlajky zapálena. Zcela nevyhořela, ale 12. srpna téhož roku došlo k opětovnému zapálení. Zbyla z ní ruina. Po druhé světové válce byla provedena rekonstrukce, ovšem bez obnovení kopule. Po dalším požáru v roce 1966 ( pamatuji si, že jsem viděla velký černý kouř a vysoké plameny a samozřejmě jsem při hašení nesměla chybět ) vyhořela budova celá. Rekonstrukce proběhla velmi rychle, protože nebyla obnovena řada detailů a architektonických článků. Od té doby začala sloužit jako Městská knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana ( spisovatel, bibliofik a knihovník ). Knihovna se nachází naproti budově Gymnázia ( nemohu si zvyknout na z v názvu ) a tak jsem ji měla po ruce. Každý pátek po škole ( začalo to už na základ...